Jaké to je odlétat na dobu neurčitou?

Tradiční předodjezdový stres

Kdy jindy vyrazit na cesty než na mezinárodní den seniorů. Ještě k tomu, když má svátek Igor. Spánkový deficit Drahuš pronásleduje už pár dní. Musela totiž před odjezdem stihnout jet na Singltrek pod Smrkem, okouknout chatičku v malebném údolí řeky Lužnice a dát si výpečky.

Rozlučka s rodinou je samozřejmostí, stejně jako balení na poslední chvíli. Odlétá na dobu neurčitou, což znamená, že může potřebovat cokoli, ale to se ji zase nechce tahat na zádech. Zabalila tak jen to nejnutnější – štangli křemešníku, 3 lahvičky vína, pivovici, pár oblečků a několik dalších důležitostí.

To vše mělo za následek, že si šla Drahuš lehnout v půl šesté ráno. Ale i dvě hodinky spánku se počítají. Dokonce stihla před odletem ještě navštívit pojišťovnu, poštu, směnárnu, banku, dojít si s kámoškou na jehněčí krk s chlupatým knedlíkem (poté, co z něho Drahuš vytáhla 3 chlupy, dostal pojem chlupatý knedlík nový rozměr) a vrátit půjčenou flashku. O koupi rohlíků do Londýna ani nemluvě. K tomu všemu se jí podařilo stihnout letadlo, což považuje za největší výkon.

Konečně odlétáme

Let do Londýna nebyl z nejpříjemnějších. Chvilku to vypadalo, že pilot usíná, neustále zrychloval a zpomaloval, nakláněl letadlo tu vpravo a tu zase vlevo. Také výšku měnil podezřele rychle. Navíc si s námi pohrávala turbulence jako by letadlo bylo z papíru.

Londýn Drahuš přivítal čokoládou Cadbury a změnou času. Tím se její pobyt na letišti protáhl o další hodinu. Kolem jedenácté už ale nastupovala do letadla směr Kolombo.

Letadlo nebylo z nejnovějších. Řekla bych, že za posledních 40 let vyrobili už novější modely. Let společnosti SriLankan Airlines dopadl nad očekávání dobře. Rozvrzané sedačky zůstaly na svých původních místech a trup letadla se nezlomil vejpůl, což považuje Drahuš za velký úspěch.

Když si nepřečtete informace na vízu

Krátce před výstupem z letadla si však Drahuš poprvé přečetla, co bylo napsáno u srílanského víza, které si koupila přes internet. Prý je potřeba prokázat se při vstupu do země zpáteční letenkou a výpisem z účtu, dokládající dostatek finančních prostředků na celý pobyt. Neměla, pochopitelně, ani jedno.

Strategie byla jasná. Buď bude muset celní kontrolou proběhnout a doufat, že po ní nezačnou střílet anebo si vyhlídnout celníka, kterého se pokusí zhypnotizovat. Možná Vám to přijde divné, ale nakonec se Drahuš rozhodla pro druhou variantu.

Cílem se stal vcelku pohledný mladík, s širokým úsměvem, jehož zuby zářily z tmavé tváře do dálky. Předložila mu pas a usmála se. Zeptala se, jak se dnes má a rychle se představila. Celník byl trochu zaskočen, ale evidentně potěšen. Ptal se, kde má Drahuš parťáka, že samotná žena po Srí Lance cestovat nemůže, ale Drahuš mu vysvětlila, že je zcestovalá a hodlá to zvládnout sama.

Celník se na ni obdivně podíval a ptal se kam má v plánu jet. Protože Drahuš zatím žádný plán nemá, a navíc si nepamatuje žádné místo na Srí Lance kromě hlavního města a jedné pláže, řekla, že hodlá strávit většinu času v Kolombu a v Mirisse. Oukej, oukej, řekl celník, popřál Drahuš hodně štěstí a dal jí na cestu místní SIM kartu s tím, že ona ji určitě bude potřebovat.

A tak kdyby nezůstal její batoh na letišti v Praze, dopadlo by vše báječně. Takhle musela vydržet dva dny v hlavním městě Srí Lanky s džíny a jedním tričkem. Bez křemešníku a pivovice.