Jak to dopadá, když vám v Kambodži kráva zkříží cestu?

Ráno začalo parádně. Díky ztlumenému budíku jsem se pořádně prospala, načež jsem posnídala na terase, s výhledem na moře. Majitel, Ital Marco, který zde se svou ženou a dítětem žije, dokonce začal být příjemnější, a tak jsem se za ním došla poradit, jak se nejlépe dostat do místního národního parku a co se tam dá dělat.

Varianty jako plavba lodí po řece za 50 USD mi nepřišla velmi lákavá, a tak jsem se nakonec rozhodla pro půjčení motorky (4 USD plus 1 USD za benzín).

Přečtěte si také:

Po cestě do národního parku

Po cestě do parku jsem potkala khmérskou pagoda a pak to bylo k bráně národního parku už jen kousek.

Po cestě k národnímu parku Ream, Kambodža Zdroj: Martina Labohá

Vstup pro mě i motorku vyšel na 2000 rielů (asi 11 Kč). Po turistech nikde ani památky, všude se rozprostíralo ticho a klid. Cesta parkem byla sice pěkná, ale nic impresivního … „když to srovnám s tím výletem na Kokořín...“. Cestu lemovaly stromy, za kterými začínal hustý prales, nic jiného vidět nebylo.

Mapka národního parku Ream, Kambodža Zdroj: Martina Labohá

Na plánku, který jsem u vjezdu dostala, byly vyobrazeny turistické zajímavosti: kasino, hotel, eco vesnička, obří strom a plážová restaurace. Tím místní lákadla skončila. Na národní park nic moc, ale když už jsem taky, zkusím prozkoumat vše, co nabízí.

Hledám místní lákadla

Odbočky k hotelům byly zavřené a obřího stromu jsem si po cestě tam ani nevšimla. Restaurace na pláži byla normální, ceny však byly závratné. Alespoň jsem se tedy okoupala a pak vyrazila na druhé nejlevnější jídlo – smaženou rýži se slepičím vejcem. Vše jsem to spláchla malým pivem a vyrazila hledat onen obří strom.

Pláž u restaurace, Kambodža Zdroj: Martina Labohá

Nakonec jsem si všimla malé odbočky, kde byl strom schován. Na stromu je zajímavé opravdu jen to, že je velký. Po cestě zpátky jsem si dala za cíl najít ještě vodopád, který je prý jedním z nejhezčích a nejnavštěvovanějších míst. To mi však pokazila jedna kráva, respektive buvol.

Obří strom, NP Ream, Kambodža Zdroj: Martina Labohá

Jak skot dokáže zkazit den

Fascinována buvolem, který kadí napravo od prašné cestičky, nevšimla jsem si, že přede mnou stojí další, uvázaný na provaze. Zatímco buvol stál napravo, strom, ke kterému byl uvázán, se nacházel vlevo, a tak mi provaz udělal jakousi závoru přímo přes cestu.

Poslední fotka před pádem, NP Ream, Kambodža Zdroj: Martina Labohá

V hlavě mi prolétly dvě myšlenky – buď pojedu dál a zarazím se o provaz, který mě katapultuje a bez helmy můžu dopadnou velmi zle nebo zkusím zabrzdit. Bohužel cesta byla štěrkovitého charakteru, takže prudké brždění taky neznělo úplně bezbolestně. Můj mozek vyhodnotil druhou variantu jako tu lepší.

Smyk následoval takřka ihned. Ten první jsem ještě nějak ustála, ale při druhém jsem se už na motorce neudržela a letěla jsem přímo do prachu a kamínků. Jela jsem po cestě jako po ledě, po dlaních, stehně a holeni.

Seběhli se místňáci a začali něco blekotat. Byla jsme trochu v šoku, takže jsem nejdřív bolest moc nevnímala. Po chvíli se ale dostavila. Nejhůř dopadla levá dlaň, která se mi sedřela velmi slušně. Noha štípala, dlaně, bok, ruka… naštěstí se nestalo nic horšího.

Buvol se na mě jen podíval, jako by byl překvapen, co to tam předvádím za divadlo, načež ho místní odtáhli na druhou stranu.

Přečtěte si také: Na motorce po jihovýchodní Asii – na co se připravit a na co si dát pozor

Nejhorší část dne – čištění ran

Posbírala jsem sebe, motorku i urvané zrcátko a vydala se na cestu zpět. Myšlenka na čistění ran mě odradila od návštěvy vodopádu a raději jsem pomalu vyjela zpátky do pensionu.

Toto oblečení není pro jízdu na motorce ideální, Kambodža Zdroj: Martina Labohá

Jako předkrm před čištěním jsem si dala dva prášky proti bolesti a přihnula jsem si rumu (vám to však moc nedoporučuju). Nevím, jak moc to pomohlo, nicméně čištění ran bolelo strašně. Jako desert jsem si dala další porci rumu a usnula jsem přímo v křesle u moře.

Večerní čištění ran bylo peklo, alespoň že ten výhled byl krásný... Kambodža Zdroj: Martina Labohá

Motorka naštěstí dopadla celkem dobře, jen zrcátko to odneslo a za buvola na procházce jsem tedy zaplatila 5 USD. Sečteno podtrženo, návštěva národního parku byla sice adrenalinovým zážitkem, ale kdyby nebylo buvola, patrně by se nezařadila mezi zážitky, na které budu ještě dlouho vzpomínat.