Jak poznat skryté části Laosu? Projeďte se lodí po Mekongu, z Luang Prabang do Houey Xay

Mekong je desátou nejdelší řekou na světě. Drahuš s taťkou propluli proti jeho proudu dohromady asi 300 km. Po většinu cesty, lemovaly břeh banánové plantáže. Potkávali koupající se vodní buvoly, malé vesničky a rybáře na loďkách. Občas projela cargo loď s roztomilým domečkem na jednom z konců lodi. Čím více se blížili k thajským hranicím, tím přibývalo vesniček, lodí, a dokonce i elektrického vedení.

Panenská příroda při plavbě po Mekongu, Laos Zdroj: Martina Labohá

Plán naší plavby, Laos Zdroj: Martina Labohá

Vyjíždí se

Ráno byla na lodi slušná kosa. Drahuš si oblékla jak péřovou vestu, tak péřovou bundu a aby toho nebylo málo, vyndala si z krosny péřový spacák. Když ji pak ještě průvodce dal jednu deku, začalo ji být tepleji. A to už byli u první a taky poslední zastávky na dnešní trase – jeskyni Pak Ou. Šlo spíše o takovou díru ve skále, kde bylo umístěno přibližně 2500 Buddhů. Laosané se sem jezdí modlit vždy na Nový rok.

Pohled na naší loď při zastávce u jeskyně Pak Ou, Laos Zdroj: Martina Labohá

Celý den byl ve znamení klidu a odpočinku. Odpoledne se dokonce udělalo i tepleji, a tak se Drahuš s taťkou slunili.

Výhled z pensionu v Pakbengu, Laos Zdroj: Martina Labohá

Druhý den se vyráželo ještě za šera a Drahuš s taťkou první dvě hodiny prospali. Byla opět strašná zima. Je to velká změna oproti teplotám v hlavním městě Vientianne, kde se potili od rána do večera.

Přečtěte si také: Jak jsem objevovala bílá místa mapy Laosu

Po cestě byla v plánu návštěva „tradiční vesničky“. Tam se však Drahuš necítila nejlépe, ačkoli byla ráda, že z peněz, které za plavbu zaplatili, šlo 5 % na vzdělávání místních dětí.

Domečky v laoské vesnici Zdroj: Martina Labohá

Procházka tradiční vesničkou

Průvodce jim ukázal typické domečky na vysokých kůlech, sestávající se jen ze dřeva či proutí. Na Drahuš to příliš nezapůsobilo, poněvadž takových vesniček už za poslední rok viděla nespočet a domečky ji nepřišly nikterak speciální.

V prostoru pod domkem žijí domácí zvířata a kumuluje se tam nepořádek. Vesničané působili znuděně a turisty pozorovali s nezájmem, na foťák se ale usmáli. Mají z nich peníze, tak se asi smířili s tím, že se na ně chodí dívat jako do zoologické zahrady. Byl to pro Drahuš divný pocit.

Obyvatelé vesnice u thajských hranic, Laos Zdroj: Martina Labohá

Děti měly právě po závěrečných zkouškách, a tak užívaly dva týdny prázdnin. Celá skupinka si šla prohlédnout školu a prošli vesnicí. Nejuznávanější a nejdůležitější osobou je zde šaman. Ten rozhoduje, jaké zvíře má kdo sníst, aby se vyléčil. Pokud tyto praktiky nepomohou, jezdí vesničané do nemocnice.

Při procházce po vesnici, Laos Zdroj: Martina Labohá

Bohužel se ve vesnici nedalo nic koupit, aby se dala podpořit místní produkce či výroba. Prý jim turisté mohou dát věcné dary, ale nikdo nic neměl. Asi po 20 minutách se tedy vrátili zpět na loď a pokračovalo se v plavbě.

Drahuš na palubě lodi, Mekong, Laos Zdroj: Martina Labohá

Ve dvanáct hodin byl oběd. Drahuš chutnal mnohem více než ten včerejší a opravdu v něm nebyl žádný kopr, jak ji Alex (sales manager) slíbil. Dezert byl horší – batáty ve vodě s kondenzovaným mlékem nebyly chutné, ale káva se dala, po přidání mléka, pít.

Přečtěte si také: 15 největších bizarností z cestování po Laosu

Celá plavba hrozně utekla. Odpoledne otevřeli střechu a paprsky sluníčka pronikly na palubu. Drahuš si lehla na lavičku a slunila se. Bože, jaká to pohoda. Klidně by na takové plavbě strávila několik dní.

Banány kam se podíváš, plavba po Mekongu, Laos Zdroj: Martina Labohá

Po cestě se ještě museli zastavit pro razítko na policii, neboť se dostávali do oblasti, kde řeka Mekong je zároveň hranicí mezi Laosem a Thajskem. Chvílemi dokonce pluli v Thajsku, kde i doplnili naftu. Na rozdíl od Laosu, kde litr nafty stojí 9000 Kipů (asi 23 Kč), tady totiž stojí jen 7000 Kipů (přibližně 18 Kč).

Nakupujeme ve velkém aneb za levnější naftou do Thajska Zdroj: Martina Labohá

V městečku Houey Xay

Když dorazili do přístavu, pokusil se náš průvodce sehnat tuk tuk, ale marně. Sám uznal, že tu nejsou dobří lidé a že nás nechtějí odvézt, pokud nezaplatíme majlant. A tak se čekalo na minibus, který naložil celé osazenstvo. Byli sice trochu zmáčknutí, ale na ten kousek cesty, který je čekal, to nevadilo.

Taťku s Drahuš vysadili u guesthousu Sabaidy, kde se posléze i ubytovali. Pokoj byl celkem slušný a za 90 000 Kipů to vzali. Nechtělo se jim potulovat se po městě a hledat něco jiného.

Taťka se osprchoval a Drahuš mezitím našla restauraci, kde měli podávat smaženého krokodýla. To by taťkovi mohlo udělat radost. Vydali se tam tedy na večeři, ale byli zklamaní, poněvadž krokodýl z jídelníčku zmizel. Vrátili se tedy zpět do centra a posadili se v restauraci s výhledem na Mekong.

Jídlo tu bylo dražší, ale místo se jim líbilo, a tak zůstali. Objednali si laoské pivo Beer Lao a arašídy jako předkrm a Phanaeng curry jako hlavní chod. Večeře byla uvařená celkem rychle a byla výborná. Protože se pilo na tátovo zdraví, dali si ještě dvě piva Beer Lao a vyrazili zpět do pensionu. Po cestě se zastavili ještě na kávičku a pak se uvelebili na terase svého ubytování. Chvíli poseděli a šli spát. Byl to krásný den.

Celkový dojem

Pokud hledáte klid a pohodu, plavbu po Mekongu vám mohu jedině doporučit. Budete mít dostatek času na dočtení knihy a můžete si vychutnávat výhledy z lodi, která proplouvá místy, kde o turisty nezavadíte.