ZOOMujeme kolem světa Rakousko: Vídeň – bydlení v plynojemu? Proč ne

Jsou místa, která vzbuzují mezinárodní pozdvižení. Vídeňský Gasometer – unikátní bydlení – je jedním z nich.

Svítivý plyn – svítiplyn

Psal se konec 19. století a jednou z dominant jihovýchodní části Vídně se staly 4 vysoké věže sloužící ke skladování plynu. Tehdy to odborníci označili jako pokrokové řešení, které mnohem efektivněji rozsvítí rakouskou metropoli. Ono totiž 19. století nebylo jen stoletím páry, jak zaznělo v populárním českém filmu Marečku, podejte mi pero. Nejen ve Vídni, ale i v mnoha jiných světových metropolích se svítilo plynem. Mimochodem, právě od tohoto účelu pochází označení „svítiplyn“ – plyny totiž samy od sebe obvykle nesvětélkují. Svítiplyn je vlastně směs různých plynů, zejména vodíku, oxidu uhelnatého, metanu, dusíku, oxidu uhličitého… Architekt Franz Kapaun odvedl dobrou práci, jeho plynojemy sloužily svému účelu takřka celé jedno století a důvodem ukončení provozu byl ústup od svítiplynu ve prospěch zemního plynu, jehož hlavní složkou je metan. Další příčinou odstavení se staly moderní technologie umožňující skladovat plyn za vyšších tlaků, což znamená v menších objemech. Finálním dnem se stal 20. květen 1986, kdy skončilo skladování plynu v Simmeringu, což je vídeňská čtvrť, v níž jmenované stavby stojí. Vídeň vypsala výběrové řízení a začala pro věže hledat nové využití.

Gasometer – město ve městě

Gasometer, tedy původní plynové nádrže, každá o objevu 90 000 metrů krychlových plynu, dnes slouží jako samostatná obytná „městská čtvrť“. Každý ze čtyř plynojemů dostal svého architekta, který mu měl vdechnout nový život, ale udržet starý vzhled z červených cihel. Základ – válce o výšce 70 metrů a průměrem o deset metrů menším, se stal základní metrikou pro následnou přestavbu. Zatímco Francouz Jean Nouvel dodal svěřené věži skleněnou střechu a 183 parkovacích míst, architektonické studio Coophimmelb(l)au vsadilo do podzemí obří multifunkční halu pro 3000 návštěvníků. Náročnosti přestavby odpovídá i její délka – studio Coophimmelb(l)au ji začalo plánovat v roce 1995, samotná přestavba začala v roce 1998 a dokončena byla v roce 2001. Profesor na vídeňské technice Manfred Wehdorn se držel při zemi a jeho doménou byly hlavně byty. Poslední věž označenou jako D dostal na starosti vyznavač postmoderny Wilhelm Holzbauer, který jediný vnitřní prostor rozdělil na tři menší atria.

Na místo snadno a rychle

Pokud jedete autobusem Eurolines, není nic jednoduššího, než si nechat zavazadla přímo na autobusovém nádraží na ulici Erdbergstrasse a k věžím se vydat pěšky. Jsou totiž vzdálené jen v řádech několika stovek metrů. Jet místním metrem (U-Bahn), konkrétně linkou U3 mající stanici přímo u paty jedné z věží, je zbytečné plýtvání eury. Milovník architektury by při návštěvě Vídně neměl tohle zajímavé místo vynechat. Vídeň totiž není jen Sachrův dort, opera, Belveder či Prátr, ale i desítky zajímavých moderních staveb. I když z internetových diskuzí lze získat pocit, že Češi jsou reptalové, kteří teoreticky všechno vědí, všechno znají, ale skutek utek, tak v případě Gasometru máme i my s čím srovnávat. Ostravské dolní Vítkovice mají taky svůj přestavěný plynojem. Ale Vídeň toho nabízí přece jen mnohem víc než Ostrava.

Text: Topi Pigula

Více snímků v naší fotogalerii