ZOOMujeme kolem světa Bhútán: falus – to není oplzlost, ale duchovno

Drukpa Künley a jeho zbraň

Procházíme malebnou vesničkou Sopsokha. Říjen je tradičním časem rýžové sklizně, a tak je na polích živo. Naším cílem je malý klášter Chimi Lhakhang, jenž stojí na malé vyvýšenině nad údolím. Cesta se klikatí mezi domy a připadáme si jako v nějaké obchodní čtvrti se sexshopy. Na fasádě každého domu vyobrazení obřího falusu a za okny obchodů se suvenýry na nás mrkají umně vyhotovené dřevěné penisy. Zpočátku máme pocit oplzlosti a náš středoevropský pohled na problematiku zobrazování mužského nebo ženského přirození nám poněkud zastírá pohled. Něco takového jsme ve zbožném Bhútánu opravdu nečekali.

Všechno má ale svůj náboženský důvod. A protože v Bhútánu, zemi hřmícího draka, musí mít každá skupina svého místního průvodce, žádáme Cee Tshewanga o vysvětlení. „Legenda praví, že v 15. století do údolí řeky Puna Pshang Chhu přiletěl budhistický mistr Drukpa Künley vedený svým snem a cílem šířit víru v údolí ovládaném zlými démony,“ vysvětluje Cee a dodává: „Svého úkolu se zmocnil poněkud netradičním způsobem. Poté, co svým „magickým bleskem moudrosti“ zabil zlou démonku tím, že jí vypíchnul oko, jal se šířit myšlenky a víru pitím, jídlem a sexem. Nutno dodat, že dosahoval opravdu úctyhodných výsledků.“ Falus se tu zdá býti vskutku všemocným. Kromě plodnosti a rodinného štěstí umí prý zařídit i dobrou úrodu a ochránit rodinu před zlými duchy.

Představa, jak značně obdařený Drukpa Künley vypichuje svým magickým bleskem moudrosti démonce oko v nás vyvolává bujné představy a úsměv na tváři. Nicméně nám začíná docházet, že to, co u nás vnímáme jako znevážení intimity, má tady hluboký duchovní rozměr. Drukpa Künley byl přesvědčen, že zavírání se do klášterů a nekritické přejímání jasně daných pravidel a náboženských dogmat víru lidem nepřiblíží. Proto zvolil jinou a netradiční cestu. „Díky jeho nezřízenému způsobu života mu lidé začali říkat Bláznivý světec,“ doplňuje náš průvodce Cee.

Tradice falu žije

Klášter Chimi Lhakhang stojí na malé vyvýšenině nad vesnicí a nechal ho v roce 1499 založit bratranec „bláznivého“ Drukpy Künleyho. Denně k němu přicházejí bezdětné páry, aby se pomodlili a požádali o požehnání, které se stále uděluje dřevěným falusem, jenž svou velikostí odkazuje na dnes již legendární rozměry a schopnosti penisu mistra Drukpy. Rodiče sem přicházejí i s novorozenci, kteří po obřadu dostanou jméno.

Význam kláštera i stále živoucí legendy dokládá i skutečnost, že místo navštívil i současný bhútánský král Jigme Khesar Namgyel Wangchuck s manželkou Jetsun Pema. Absolvovali tradiční obřad zakončený požehnáním a po příslušné době se narodil následník trůnu Gyalsey.

Bhútanské mnohoženství a mnohomužství

I když se postupně bhútánská společnost mění a otevírá se světu, stále zůstávají zakořeněné některé prvky dříve běžných rodinných modelů, jež mám mohou přijít přinejmenším zvláštní.

„V naší zemi je stále běžné, že muž může mít více žen a podobně i žena může mít více mužů,“ vysvětluje náš průvodce Cee. „Stále častěji však lidé volí jinde ve světě běžný model rodiny, kdy muž má jednu ženu,“ doplňuje Cee informaci o současném stavu. Typický příklad polygamie můžeme najít např. u otce současného vládce Bhútánu Jigme Singey Wangchucka, který si vzal hned čtyři manželky. Jeho syn ale veřejně deklaroval, že si vezme pouze svou životní lásku a bude žít jen s ní.

Zdá se, že i polyandrie má své logické vysvětlení. V rodinách, které se živí zemědělstvím a pastevectvím, se stále občas objevuje model, kdy žena má dva muže. „Jeden muž tráví část roku v horách a stará se o stáda, zatímco druhý pracuje na poli a kolem domu a po předem daném čase se muži vymění,“ vysvětluje Cee. Tradice tohoto rodinného modelu nejspíš přišla z Tibetu. Otec dětí tak může být dost nejistý, ale to v tolerantní bhútánské společnosti vůbec nevadí. Na jejich výchově se stejně podílí celá komunita.

Text: David Hainall