Nejgeniálnější muž všech dob: Einstein zcela změnil svět a byl zodpovědný za statisíce mrtvých

Je autorem slavné teorie relativity, i když za ni Nobelovu cenu nezískal. Jeho jméno i fotografii s bílou hřívou a vyplazeným jazykem zná každý, ale jeho převratným vědeckým objevům, které asi nejzásadnějším způsobem ovlivnily myšlení 20. století, rozumí málokdo. To je Albert Einstein, americký fyzik německého původu, který působil krátce i v Praze. V sobotu uplyne 60 let od jeho úmrtí.

Einsteinovo originální dílo stojí u zrodu moderní fyziky a navždy změnilo pohled například na energii a hmotu a na vztah prostoru a času. Svou speciální teorií relativity, kterou uveřejnil před 110 lety (obecnou v roce 1916), rozpoutal skutečnou bouři. Tvrdil totiž, že chápání světa vytvořené na základě "zdravého rozumu" neplatí a že Newtonovy zákony, na kterých dosud stála fyzika, jsou pravdivé jen při nízkých rychlostech, zatímco při rychlostech blížících se rychlosti světla se dějí nevídané věci: čas se chová, jako by byl z gumy, zdánlivě tuhá tělesa mění rozměry a hmotnost téhož objektu roste s přibývající rychlostí.

Pro mnohé nepochopitelnou teorii se pokusil vysvětlit: "Dříve si lidé mysleli, že když ze světa zmizí všechny věci, zůstane na něm ještě prostor a čas. Podle teorie relativity však s těmito věcmi zmizí prostor, i čas." Od zveřejnění se uskutečnily tisíce pokusů, které měly teorii vyvrátit, ale ta se vždy ukázala být "relativně" pevná. Přesto v ní jsou "slabší" místa. Poté, co se ukázalo, že se vesmír rozpíná, sám Einstein označil svoji takzvanou kosmologickou konstantu za omyl.

Teorie, která změnila všechno

O Einsteinově nejslavnější teorii někteří tvrdili, že nepřímo vydláždila cestu pro relativismus v morálce, umění i politice. Podle historika Paula Johnsona ale přenášení relativity do oblastí mimo fyziku vzniklo spíše z nepochopení Einsteinova díla, protože pochopení teorie relativity - na rozdíl od poměrně srozumitelné newtonovské fyziky - vyžadovalo větší úsilí.

Nobelovu cenu za fyziku získal Einstein, kterého časopis Time zvolil největší osobností 20. století, v roce 1921 za vysvětlení takzvaného fotoelektrického jevu z roku 1905 (v tomto "zázračném roce" vypracoval tři revoluční vědecké práce; tento objev přitom stál u zrodu vynálezu televizní kamery).

Jeho proslulá rovnice E = mc2 o vztahu mezi energií a hmotou umožnila dospět až k uvolnění jaderné energie a vytvoření atomové bomby. Vědec u její přípravy nepomáhal, nicméně její vznik nepřímo inspiroval. Americkému prezidentovi Franklinu Rooseveltovi poslal 2. srpna 1939 (měsíc před začátkem druhé světové války) dopis s varováním, že nacistické Německo možná pracuje na vývoji ničivé zbraně. Roosevelt Einsteinův apel vyslyšel a spustil takzvaný projekt Manhattan, který vyústil ve svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki. Einstein toho veřejně litoval.

Zodpovědnost za statisíce mrtvých...

V dopise dvojnásobnému nositeli Nobelovy ceny Linusu Paulingovi, který byl zveřejněn až v roce 1985, napsal: "V životě jsem udělal jednu chybu. Podepsal jsem dopis prezidentu Rooseveltovi, v němž jsme se stavěli za sestrojení atomové bomby."

Později Rooseveltovi napsal ještě dva dopisy: v březnu 1940 líčil své znepokojení nad vzrůstajícím zájmem Německa o uran a v dubnu 1945 na něj naléhal, aby nepřipustil atomové bombardování japonských měst.

Humanista Einstein vystupoval proti nacistické i komunistické diktatuře, přesto jej americká FBI podezřívala ze špionáže pro komunistické státy. Podezření se nepotvrdilo. Naopak v roce 1950 poslal dopis československému prezidentovi Klementu Gottwaldovi, v němž protestoval proti procesu s Miladou Horákovou.

Albert v Praze

Fyzik též strávil 18 měsíců v letech 1911-1912 v Praze. Tehdy dvaatřicetiletý vědec zde poprvé získal titul řádného profesora teoretické fyziky na německé části Karlo-Ferdinandovy univerzity. V Praze, kde hrával na housle a diskutoval se spisovateli Maxem Brodem či Franzem Kafkou, sepsal na deset odborných článků a některými z nich položil základy k obecné teorii relativity.

Rodák ze židovské rodiny v bavorském Ulmu (14. března 1879) byl dvakrát ženatý. Poprvé s Milevou Maričovou (původem z Vojvodiny v dnešním Srbsku), se kterou se seznámil během studií v Curychu. Měli spolu dva syny. Podruhé se oženil se svou sestřenicí Elsou, která zemřela v roce 1936. Údajně měl poté románek se sovětskou špionkou Margaritou Koněnkovovou, poslední jeho přítelkyně, Johanna Fantová, pocházela z Čech. Prvně se setkali v roce 1929, poté po její emigraci do USA v roce 1940. Zůstali spolu až do Einsteinovy smrti 18. dubna 1955 v Princetonu.

ČTK