Market Garden: Proč největší výsadková operace skončila debaklem

K tomu, aby se spojenci dostali rychle do Německa a nedali možnost jednotkám wehrmachtu a SS schovat se za pohraniční Siegfriedovu linii, měla napomoci největší výsadková operace v dějinách válek.

Dostala pojmenování Market Garden a jejím dějištěm se stalo okolí nizozemských měst Arnhem a Nijmegen. Přes veškeré úsilí dopadla katastrofálně a její výsledek je považován za poslední velké německé vítězství v druhé světové válce.

Po invazi v Normandii americké jednotky Pattonovy 3. armády, Hodgesovy 1. armády a Bradleyho 12. armády postupovaly mnohem rychleji než britské jednotky probíjející se severně od nich. Jejich úsek zahrnoval pobřežní oblasti Francie a Nizozemí, kde byla silná uskupení německé armády. Navíc se u všech spojeneckých jednotek projevovaly problémy se zásobováním. Přístavy v Normandii byly totiž daleko za frontou, takže zásobovací konvoje musely překonávat velké vzdálenosti. Obsazení dalšího přístavu někde v Nizozemsku nebo Belgii bylo tedy velmi žádoucí.

Operace Market Garden: Jako kometa

Velitel britského kontingentu maršál Montgomery tedy přišel s nápadem, jak urychlit postup britských jednotek na severu Francie, zároveň dobýt přístav v Antverpách a přejít dolní Rýn v Nizozemsku. Navrhl výsadkovou operaci v Nizozemsku, čímž chtěl navíc obejít severní cíp německé Siegfriedovy linie a rychle se tak dostat do průmyslového srdce Německa – Porúří. Předpokladem pro to bylo obsazení mostů přes řeku Maasu, ramena dolního Rýna a několik umělých vodních kanálů. Tyto mosty měly pro obrněné pozemní jednotky zajistit právě výsadkáři.

Montgomery původně vrchnímu veliteli spojeneckých sil v Evropě generálu Eisenhowerovi navrhl operaci Comet menšího rozsahu. Ta měla začít 2. září 1944 a počítalo se s nasazením britské 1. výsadkové divize a polské 1. samostatné výsadkové brigády. Tento záměr byl nakonec nahrazen ambicióznějším plánem operace Market Garden, který měl za cíl obklíčit německou 15. armádu a obsadit mosty přes Rýn. K uskutečnění výsadku byly určeny britská 1. výsadková divize, polská 1. samostatná výsadková brigáda i americké 82. a 101. výsadkové divize, které měly být vysazeny nad Eindhovenem a Arnhemem.

S Montgomeryho nápadem operace Comet i s plánem operace Market Garden mnoho lidí nesouhlasilo, nicméně britský maršál argumentoval urychleným vpádem do Německa a zastavením útoků raket V-1 a V-2 na Londýn, které Němci odpalovali z pobřežních oblastí Nizozemska a Belgie. Hlavní slovo však měl Eisenhower. Ten nebyl nadšeným příznivcem riskantní výsadkové operce, ale chtěl německé síly udržet pod tlakem. Navíc na něj ze Států tlačili, aby co nejdříve použil výsadkové divize, které zahálely v Anglii. S provedením operace Market Garden tedy nakonec souhlasil.

Market Garden: Útok za světla jako překvapení

Bylo také rozhodnuto, že se výsadek uskuteční za denního světla, aby byl moment překvapení co největší. Výsadkáři pak měli zajistit mosty pro britské obrněné jednotky, z toho důvodu Eisenhower nařídil Pattonovi na jihu zastavit postup a většinu zásob a pohonných hmot tak měly mít k dispozici britské pozemní jednotky na severu. Operace Market Garden zahrnovala dvě souběžné fáze – pojmenování Market nesla výsadková část operace, kód Garden pak sloužil pro označení pozemního útoku britských obrněných jednotek.

Operace byla zahájena 17. září. Spadala pod britské vrchní velení, které stanovilo tři výsadkové zóny: Eindhoven, Nijmegen a Arnhem. Do první zóny seskočily jednotky 101. americké výsadkové divize, u Nijmegenu byli vysazeni příslušníci americké 82. výsadkové divize a britská 1. výsadková divize se na padácích snesla západně od Arnhemu, tedy nejseverněji a nejhlouběji v týlu Němců. Polský výsadek 1. výsadkové brigády se kvůli počasí opozdil a došlo k němu až 21. září. Už od počátku celé operace však skoro nic nešlo podle plánu. Problémem totiž bylo, že v oblasti výsadku, především u Arnhemu byla nečekaně silná uskupení německých jednotek. Nacházely se tam německé zálohy pro západní frontu i elitní útvary wehrmachtu i SS, které se reorganizovaly a doplňovaly po návratu z východní fronty.

Zpočátku zapracoval moment překvapení. Vojáci americké 101. divize dosáhli největších bojových úspěchů, a dokonce obsadili 20. září most přes řeku Waal u Nijmegenu. Německý odpor byl v jejím případě překvapivě slabý, dokonce bez problému proběhly i shozy potřebné výzbroje vybavení. 82. divize také velmi rychle dosáhla mostu v Grave, jenže záhy přišel silný německý nápor a Američané museli ustoupit. Britové to měli nejtěžší. Železniční most u Oosterbeeku Němci vyhodili do povětří, a tak zbýval jen silniční most v Arnhemu.

Market Garden: Elita proti elitě

Jenže proti britským výsadkářům stály dvě elitní tankové divize SS (Hohenstaufen a Frundsberg). Přesto se jim podařilo dostat se 21. září až k severnímu konci mostu v Arnhemu a nějakou dobu jej držet. V té době byli vysazeni i Poláci na levém břehu řeky u Oosterbeeku, jenže tamní most už byl zničen. Navíc ale dopadli mnohem jižněji, než bylo plánováno, přišli o většinu vybavení a těžších zbraní i o moment překvapení a mnoho výsadkářů Němci postříleli ještě ve vzduchu. Hrstka zbylých britských parašutistů byla obklíčena západně od mostu a musela se probíjet zpět. Osm dní po začátku celé operace se výsadkové síly musely stáhnout zpět na jihozápad.

Pozemní části operace pojmenované Garden se účastnily jedna obrněná divize a jedna obrněná brigáda, které společně tvořily britský XXX. sbor, dvě britské pěší divize (43. a 50.) tvořily zálohu. Právě pro tanky XXX. sboru měli výsadkáři zajistit odpovídající mosty pro přechod Rýna a jeho ramen. Ty postupovaly do německého týlu po silnici č. 69, kterou američtí výsadkáři překřtili na Hell´s Highway (tedy pekelná dálnice či dálnice do pekla). Problémem bylo, že silnice byla vyvýšená nad okolním plochým terénem, charakteristickým pro téměř celé Nizozemsko, takže vše, co se na ní hnulo, se stalo velmi snadným terčem pro německá děla, tanky i odstřelovače.

Tragický konec Market Garden

Třetí den operace, 19. září, výsadkáři stále neměli pod kontrolou žádný z cílových mostů, a tak tanky XXX. sboru zatím směřovaly k Arnhemu. Ovšem tam se od Nijmegenu přesouvala 9. obrněná divize SS, která potom řádně britským výsadkářům zatopila. Nicméně o den později už americká 101. divize obsadila most přes řeku Waal u Nijmegenu a snažila se k němu zajistit pro britské tanky bezpečný koridor. K tomu jí vydatně pomáhalo i místní nizozemské obyvatelstvo, které Američany všemožně podporovalo. Ráno 21. září dokonce tanky britského XXX. sboru most u Nijmegenu překročily. Jenže na severu u Arnhemu utrpěli Britové, Kanaďané a Poláci velké ztráty a začali ustupovat na jihozápad. Následující den Němci provedli další protiútoky, které znemožnily americkým výsadkářům a britským tankům přispěchat spojencům k Arnhemu na pomoc.

Veškeré spojenecké ofenzivní akce ustaly 25. září, kdy vlastně operace Market Garden skončila, a to absolutním neúspěchem a za cenu velkých ztrát. Celkem se na spojenecké straně operace zúčastnilo přes 41 tisíc výsadkářů, ztráty z jejich řad a XXX. sboru činily odhadem 15 až 18 tisíc mužů. Spojenci také přišli o 88 tanků a 144 transportních letadel. Německé ztráty se jen odhadují a pohybují se podle různých zdrojů od 3 tisíc až k 13 tisícům mrtvých. Oběti bojů u Arnhemu, kde spojenci, především Britové a Poláci, měli největší ztráty, jsou pohřbeny na vojenském hřbitově v Oosterbeeku.

Zajímavostí je, že ještě v 60. letech Eisenhower v rozhovorech tvrdil, že by se v případě operace Market Garden nerozhodl jinak a znovu by s ní souhlasil. Ovšem ve svých pamětech ji označil za chybu a vyjádřil domněnku, že i Montgomery byl později stejného názoru...

(hos)