Změna klimatu ničí nutriční hodnoty klíčových plodin. Hrozí světový hladomor?

Vysoká úroveň CO2 výrazně snižuje výživové hodnoty rýže, pšenice, kukuřice a sójových bobů.

Klima, obiloviny a ... hlad

Stále se zvyšující emise oxidu uhličitého snižují nutriční hodnotu základních potravinářských plodin. Alespoň s takovými poznatky přišla aktuální studie publikovaná v časopise Nature. „Zjistili jsme, že rostoucí hladiny CO2 ovlivňují lidskou výživu tím, že snižují hladiny velmi důležitých živin ve velmi důležitých plodinách,“ uvedl profesor Samuel Myers, odborník na oblast životního prostředí z Harvard University v Bostonu. Rozsáhlá testování na pšeničných, rýžových, kukuřičných a sójových polích ukázala, že vyšší hladina CO2 významně snížila hladinu železa a zinku. Plodiny tedy ztrácí svoji základní výživovou hodnotu, pro kterou jsou primárně pěstovány. Myers zároveň upozornil na obrovský problém v oblasti veřejného zdraví, na jehož existenci má zvyšující se obsah oxidu uhličitého nemalou zásluhu. Nedostatkem železa a zinku trpí asi 2 miliardy lidí, což je s ohledem na téměř 7,6 miliardovou populaci alarmující číslo. Nedostatek klíčových vitamínů představuje pro lidský organismus obrovský problém. Vážná újma se týká zejména rozvíjejících se novorozenců a těhotných žen.

Rostlinný metabolismus

Ačkoliv patří pšenice, rýže, kukuřice a sójové boby k potravinám s relativně nízkou hladinou železa a zinku, v chudších zemích, kde je výživnější maso zřídkakdy konzumováno, představují hlavní zdroj živin. V současné době získává asi 2,4 miliardy světové populace nejméně 60 % celkového příjmu těchto vitamínů právě z uvedených plodin. Například v Bangladéši, Iráku či Alžírsku pak jde o nezanedbatelných 75 %. Nelichotivými zjištěními vědci varují, že snižování nutričních hodnot klíčových potravin představuje jen další příklad negativního dopadu změn klimatu na lidskou schopnost přístupu ke kvalitním potravinám. Stěžejní problém spočívá v samotném růstu rostlin. Za normálních okolností plodina „nasaje“ ideální množství uhlíku ve formě oxidu uhličitého. Zvýšená koncentrace CO2 ovšem zapříčiní, že rostlina spotřebuje této látky neúměrně víc. Staleté metabolismy rostlin však na podobnou situaci nejsou připravené, tudíž nejsou schopny s měnícím se trendem držet krok. Plodiny tak čerpají z půdy méně živin, a naopak více uhlíku z ovzduší.

Plodiny bez vitamínů

Výzkum analyzoval různé druhy plodin včetně 18 odrůd rýže, během čehož byly všechny rostliny vystaveny atmosférickým koncentracím oxidu uhličitého 568-590 ppm (počet molekul dané látky v jednom milionu). A leč současné koncentrace odpovídají asi 410 ppm, každým rokem konečné číslo roste o dalších 2 ppm. V druhé polovině století se tak počítá se stejnou koncentrací jako je testovaná hladina. Během pozorování vědci zjistili, že se při nadmíře CO2 obsah vitamínu B1, B2, B5 výrazně snížil, v případě kyseliny listové pak ztráta odpovídala až 30 %. Takto markantní nutriční oslabení by přitom mohlo mít pro lidstvo dalekosáhlé důsledky. Aby ne, například rýže představuje přibližně 25 % všech globálních kalorií. Nedostatek kyseliny listové, který se výživový úbytek týká nejvýrazněji, může mít u těhotných žen za následek narození dětí s různými anomáliemi. Kvalitní živiny jsou ovšem samozřejmě nezbytné nejen pro zdraví dětí a jejich matek, ale samotné lidstvo.

Přibude nemocí?

Pro dodržení objektivity byly zohledněny variabilní podmínky růstu. Výzkum zahrnoval desítky rozličných kmenů, jejichž růst byl sledován na několika místech třech různých kontinentů. Pšenice pěstovaná ve vysokých hladinách CO2 měla o 9 % méně zinku a o 5 % méně železa, zatímco rýže ztratila asi 3 % zinku a 5 % železa. Téměř všechny plodiny dále ztrácí nezanedbatelné množství bílkovin. Dopad na lidské zdraví v důsledku poklesu hladiny proteinů je ovšem méně jasný než v případě uvedených vitamínů. Zvýšení sacharidů v plodinách ale může zapříčinit zrychlení tzv. metabolického syndromu, tedy cukrovky, srdečních chorob a mrtvice.

Nelehká řešení

Přesný biologický mechanismus, který pokles výživových hodnot způsobuje, však není stále dost dobře pochopen. Na výsledky je však v odborných kruzích pohlíženo jako na přesvědčivé a konzistentní. Profesor Myers zároveň varuje, že řešením určitě není zvýšená konzumace nutričně oslabených plodin. Produkce a výroba potravin se totiž musí do roku 2050 až zdvojnásobit, neboť jedině tak bude uspokojena neukojitelná poptávka stále rostoucí světové populace. Řešením údajně není ani výsadba vybraných odrůd, které jsou vůči vysoké hladině CO2 odolnější. Případné šlechtitelské programy vědci dosti zpochybňují, protože si nejsou jisti jejich dostupností, chutí a konečným výnosem.

Text: Petr Smejkal