Zlomené srdce nejenom bolí – může i zabíjet

Nestává se to často, ale kardiologové tento stav znají. Pacient pociťuje příznaky srdečního záchvatu, jako je bolest na hrudi a dušnost. Je to způsobeno tím, že levá komora srdce se dočasně zvětší a nepracuje správně. Připojit se může také arytmie, fibrilace a další komplikace.

To vše se může stát zejména v důsledku stresu spojeného s emocionálním otřesem – smrtí milované osoby, rozvodem, ztrátou zaměstnání či jinou bolestivou ztrátou. Proto hovoříme o syndromu zlomeného srdce, i když rizikové faktory mohou zahrnovat třeba i úraz, astmatický záchvat nebo otravy. A u jedné třetiny pacientů se příčinu onemocnění ani určit nepodaří.

Tako-tsubo syndrom, jak se v medicíně "syndrom zlomeného srdce" nazývá (podle japonského nástroje sloužícího k zachycení chobotnic, jenž má podobný tvar jako srdce se zvětšenou komorou), však většinou nemá dlouhé trvání. Nedochází při něm totiž na rozdíl od srdečního záchvatu k zablokování srdečních tepen a postižený se zpravidla během několika dní až týdnů úplně zotaví; pokud se však nepřidruží komplikace známá jako kardiogenní šok.

Kardiogenní šok zabíjí

Přibližně u jednoho z deseti pacientů se syndromem rozbitého srdce dochází ke kardiogennímu šoku, život ohrožující komplikaci, při které srdce náhle nemůže pumpovat dostatek krve do všech tělesných orgánů. Často se tento šok vyskytuje při infarktu myokardu. Bez pomoci vyvolá kardiogenní šok postupné selhání orgánů a smrt. Bohužel, vysoká úmrtnost na kardiogenní šok zůstává i špičkové péči navzdory.

Vědci z University Heart Center v univerzitní nemocnici ve švýcarském Curychu se v nedávno zveřejněné studii zaměřili na pacienty léčené na "zlomené srdce", u kterých se smrtící komplikace kardiogenního šoku objevila.

"Kromě vyšší krátkodobé úmrtnosti tato analýza poprvé ukázala, že lidé, kteří měli syndrom zlomeného srdce komplikovaný kardiogenním šokem, byli vystaveni vysokému riziku úmrtí i o mnoho let později," uvedl dr. Christian Templin, hlavní autor studie.

Vědci v ní analyzovali informace z databáze více než 2000 pacientů se syndromem zlomeného srdce. Mezi těmito pacienty bylo asi 200 lidí, u nichž se vyvinul kardiogenní šok. Výzkumníci zjistili nápadně vysokou míru úmrtí u pacientů se syndromem zlomeného srdce s kardiogenním šokem – v nemocnici jich zemřela téměř čtvrtina (24 %), ve srovnání s pouhými 2 % mrtvých pacientů bez kardiogenního šoku.

Překvapující však byly údaje o dalších letech. Ukázaly, že u pacientů, kteří kardiogenní šok přežili, trvalo vysoké riziko úmrtí celé další roky. Po pěti letech byla jejich úmrtnost přibližně 40 %! Oproti tomu zemřelo pouhých 10 % pacientů se zlomeným srdcem, kteří kardiogenní šok neměli.

Hýčkejte si své srdce – i srdce svých drahých

Studie zjistila i jiné zajímavé souvislosti. Například že pacienti s kardiogenním šokem byli mírně mladší (v průměru 63 let) než ti, u kterých k němu nedošlo (průměrný věk 67 let). Komplikace s šokem byla také častější ve skupině, která onemocněla syndromem zlomeného srdce z fyzických příčin. A nakonec něco, co příliš překvapivé není: pacienti s kardiogenním šokem měli ve vyšší míře cukrovku a další rizikové faktory srdečních onemocnění, jako je například kouření.

Studie však podle jejích autorů především upozornila na vysokou míru úmrtí u pacientů se syndromem zlomeného srdce, u kterých vzniká kardiogenní šok. Aby tato čísla mohla začít klesat, je podle výzkumníků třeba co nejrychleji příznaky smrtícího šoku identifikovat a léčit.

Napomoci k tomu mají údaje o samotném pacientovi: zda má také cukrovku, zda trpí fibrilací síní nebo zda jeho stav spustil fyzický stres. To vše totiž riziko rozvoje kardiogenního šoku zvyšuje. "U takových pacientů pak může důkladné monitorování odhalit počáteční příznaky kardiogenního šoku a umožnit rychlou léčbu," řekl dr. Templin.

Pro každého je však lepší, když tahle situace vůbec nenastane. Z toho mála, co pro to můžeme udělat, je základem přívětivé chování k vlastnímu srdci, jež samozřejmě zahrnuje zdravou životosprávu, i k srdcím svých nejbližších, která bychom neměli bezdůvodně "lámat".

Text: Jana Patková