Zlo jménem palmový olej. Jeho příběh je fascinující!

Onen palmový olej je obsažený v neuvěřitelně pestré paletě produktů od sušenek, čokolád a čokoládových dobrot (včetně takové klasiky, jako jsou lentilky nebo kaštany v čokoládě), zmrzlin, ztužených tuků přes šampony, mýdla a holicí pěny až po kosmetické krémy v podstatě na kteroukoli část těla. Od stařeckých vrásek po dětskou prdelku.

Pochází z elegantní palmy připomínající palmu kokosovou (Cocos nucifera). Ačkoli dnes ochránci a milovníci přírody lkají nad ztrátou tropických pralesů v Indonésii nebo Malajsii, původní domovinou olejnice guinejské (Elaeis guineensis) jsou tropické pralesy v západní Africe. Odtud ale nářky na pěstování olejnice neznějí. Naopak. Kromě oleje ji dokážou využít k výrobě místního alkoholu zvaného akpeteshie, z listí se pletou košíky i dveřní zástěny, paravány a v neposlední řadě je najdeme na střechách jako levnou střešní krytinu. Rozklíčováním jména se dozvíme dvě zajímavé informace.

První slovo z druhového názvu má původ v řečtině, elaia znamená olivu, tedy plod bohatý na olej. Druhé jméno odkazuje na Guineu, západoafrickou oblast a původní oblast výskytu. Palma dokáže dorůst do výšky 25–30 m s listy až 5 m dlouhými, jichž má kolem padesáti. Plody, z nichž se lisuje olej, se objevují poměrně brzy, už u tříletých rostlin. Jednotlivé „oříšky“ mají průměr 2–3 cm, obsahují 43–51 % oleje a vyskytují se v trsech o váze až 15 kg. To už při délce plodného období palmy stojí za vysázení plantáže.

Kdo s tím začal?

„Obchodování na trase Guinea (dříve Ghana) – Evropa se datuje od 15. století, ale obchod s palmovým olejem se začal rozmáhat jako alternativa k obchodu s otroky, který byl roku 1807 Brity zrušen. Vrchol obchodu byl v roce 1884, kdy z Ghany bylo odvezeno 20 000 tun palmového oleje a 40 000 tun palmojádrového oleje,“ píše Daniel L. Bergert v rozsáhlé práci věnované obchodu s palmovým olejem v západní Africe. Evropa potřebovala jeho přísun nejen pro mýdla a svíčky, ale i nejrůznější lubrikanty.

Zmiňovaný dvojí olej, palmový a palmojádrový se od sebe poměrně zásadně liší. „Tuk získáváme jednak z dužiny plodu palmy olejné (Elaeis guineensis, Elaeis oleifera), jednak z pecky plodu. Palmový olej má zcela jiné složení než palmojádrový. Palmojádrový tuk se svým složením podobá spíše kokosovému tuku a má také použití jako kokosový tuk,“píše Veronika Nešporová ve své diplomové práci. Palmový olej, který je dnes široce využíván v potravinářství, sloužil původně Západoafričanům jako olej do lamp.

Sto let palmového oleje

Dnes se palmový olej nejvíce zmiňuje v souvislosti s kácením pralesů zejména v Indonésii a Malajsii, odkud teče ve velkém jak do USA, tak do Evropy. Ovšem kdy tento druh palmy přeplul oceán a začal osidlovat Asii?

Roku 1848 ho Holanďané vysadili na Jávě. Nejedná se o invazní rostlinu, která by se sama lavinovitě šířila, podobně jako u nás třeba bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), který byl k nám, podobně jako olejnice do Asie, původně dovezen jako okrasná rostlina.

Naopak, potřebuje poměrně velkou lidskou pomoc. Zatímco na Jávě mají její existenci na svědomí Holanďané, do Malajsie ji přivezli Britové roku 1870. Přišlo jim, že by mohla elegantně zkrášlit jejich zahrady. Pro komerční využití se rozhodli později. „Plantáže se začaly sázet kolem roku 1960 a jejich počet rapidně rostl. V roce 1985 bylo osázeno 1,5 milionů hektarů, v roce 2007 osázená plocha vzrostla na 4,3 milionu hektarů a v roce 2011 to bylo už 4,917 milionu hektarů,“ píše na svých stránkách Malaysian Palm Oil Industry.

Připomeňme si jen, že to, co musí ustoupit „palmě olejové“, je jeden z nejbohatších pralesů na zemi, který je v podstatě neprozkoumaný. Víme jen o zlomku organismů, které jej tvoří, a ještě mnohem méně o vazbách, jež je navzájem spojují. Pravdou je, že se dál a dál vysazují nové plantáže a prales mizí. Spolu s ním popsané i nepopsané organismy, možné budoucí léky, euroatlantickou civilizací neobjevené potraviny (domorodci dokážou jednotlivé druhy rostlin využívat na mnoho způsobů). Snižuje se to nejcennější, co na Zemi máme – bohatost života.

Až vám někdo předloží k podpisu petici proti používání palmového oleje, zeptejte se, proti kterému oleji se vlastně brojí. Zdali z plodů nebo z oplodí. Na kácení deštných pralesů to vliv nemá, ale zaručeně uvedete „petičníka“ ne-li přímo do rozpaků, tak alespoň k zamyšlení. A vy ukážete, že víte. Olej palmojádrový, tedy ten přímo z ořechů a nikoliv ze slupek, je složením podobný oleji kokosovému, který je pro své zdravotní i výživové klady ceněný a vyhledávaný. Ale ten druhý...

Text a foto: Topi Pigula

Na olejnici guyanskou se podívejte v naší galerii