Ženy mluví hlubším hlasem než jejich babičky

Měli jste při sledování starých filmů dojem, že herečky ječí nebo přímo piští? Nemýlili jste se – z vědeckého srovnání vyplývá, že současné ženy opravdu mluví hlubšími tóny. Přináší jim to mnohé výhody, zároveň jsou ale méně sexuálně přitažlivé. Tedy ty nejbrumlavější…

Tónina v ženštině

Jazyk se mění neustále, a to na všech frontách. Proměnami prochází přízvuk, slovní zásoba a kupodivu také tón, v jakém jazyk používáme. Zřetelné je to především u žen, na což se zaměřil australský výzkum. Tým Cecilie Pembertonové z University of South Australia porovnával hlasy dvou skupin australských žen ve věku 18–25 let. První skupinu zastupovaly archivní nahrávky z roku 1945, druhou nahrávky pořízené na počátku 90. let.

Obě skupiny byly pečlivě sladěné: všechny ženy byly studentkami vysokých škol, měly podobné společenské postavení a žádná z nich nekouřila. Z druhé skupiny byly vyloučené všechny ty, které používaly hormonální antikoncepci, která by mohla vést k hormonálním změnám a v jejich důsledku ke změnám hlasu.

Výsledek bádání hlasu žen?

Frekvence hlasu klesla během pěti desetiletí o 23 Hz! Naše babičky či maminky mluvily v polovině 20. století na frekvenci v průměru 229 Hz, zatímco současné ženy hovoří na 206 Hz. A to už je slyšitelný rozdíl. Pro představu – tzv. komorní A, tedy tón, který se používá při ladění hudebních nástrojů, má 440 Hz. Stejnou frekvenci má i hlas novorozence, pak ovšem výška hlasu klesá. U chlapců v období mutace nepřeslechnutelně. Připomeňme, že právě frekvence kmitů (počet kmitů za sekundu) hlasivek určuje výšku (tón) našeho hlasu.

Nižší hlas rovná se vyšší postavení

Proč se ale ženám hlas za celkem krátké časové období změnil? Vědci předpokládají, že to má souvislost se společenskými změnami, z nichž ta největší je, že ženy už nejsou v podřízeném postavení vůči mužům. Mají moc. A když ji nemají, chtějí ji mít. A jsou proto ochotné udělat mnohem víc, než si „jenom“ zaplatit trenéra, aby jim pomohl snížit hlas – jako to podle BBC udělala svého času britská premiérka Margaret Thatcherová.

Ženy zkrátka zjistily, že hlubší hlas znamená více autority a lepší pracovní postavení. Což nakonec potvrzují i experti na komunikaci. Ti vědí, že lidé si vysoké tóny spojují s nervozitou nebo dětinskostí. Radí proto záměrně snížit tón hlasu, pokud chcete zapůsobit třeba u přijímacího pohovoru.

Šimpanzi to dělají podobně

Jak důležitý je hlas a jeho výška na hřišti sociálních vztahů, potvrdil také pokus Joey Chenga z University of Illinois. Ten dal skupinkám čtyř až sedmi účastníků neobvyklý úkol: vybrat předměty, které by potřeboval astronaut k zvládnutí katastrofy na Měsíci. Nakonec každého vyzval, aby popsal uspořádání a hierarchii své skupiny.

O kosmonauty tu samozřejmě vůbec nešlo. Výzkumníci nahrávali diskuze mezi účastníky během plnění úkolu. A zjistili, že většina lidí rychle posunula tón i intenzitu hlasu. Tyto změny předznamenaly jejich pozdější postavení ve skupině.

„Dokázali jsme předpovědět, jak bude skupina vypadat co do hierarchie právě z těchto prvních okamžiků," uvedl Cheng. Muži i ženy, kteří snížili tón hlasu, dosáhli vyššího postavení a byli považováni ve skupině za dominantnější. Ti, kdo hlas zvýšili, měli nižší sociální hodnost.

Zas tak velké překvapení to ale není, v přírodě si takto „pomáhá“ mnoho živočichů. I naši nejbližší příbuzní, šimpanzi. Ti snižují hlas, když se schyluje ke konfliktu. Sdělují ostatním, že jsou připraveni bojovat.

Pištivé Japonky berou málo

Srovnávat dnešní úspěšné ženy s rozzuřeným šimpanzem není sice fér, nicméně to sedí. Hypotéza C. Pembertonové totiž předpokládá, že posun v hloubce hlasu u zkoumaných australských žen zapříčinila větší genderová rovnost. Tedy rovnost mezi ženami a muži.

Stejných výsledků „dosáhly“ také ženy ve Švédsku, USA a Kanadě, kde proběhly podobné výzkumy. Zajímavá jsou v tomto ohledu srovnání mezi jednotlivými zeměmi. Tak třeba v Nizozemsku mluví ženy dlouhodobě hlubšími hlasy než ženy v Japonsku. Nejspíš to souvisí s tím, že tradičně měly japonské ženy mnohem bezmocnější postavení vůči mužům než jejich nizozemské kolegyně – což se dodnes odráží v mnohem větších rozdílech v odměňování žen a mužů v Japonsku.

Všechna zkoumání tedy nasvědčují tomu, že ženy přizpůsobují svůj hlas tak, aby vyhovoval příležitostem, které se jim dnes nabízejí. Ať už vědomě či nevědomě.

Nepřitažlivé „šéfky“

Jenomže to má háček. Hlubší hlas totiž nemusí být pro ženu vždycky výhodou. Je totiž považován za méně sexuálně atraktivní a někdy i méně příjemný.

„Nižší hlas a jiné asertivní chování účinně signalizují sílu a autoritu u žen i u mužů. Nezamýšleným účinkem ale může být, že ženy se budou méně líbit,“ upozornil Joey Cheng.

Vlastně tím jenom popisuje to, s čím se mnohé úspěšné ženy potýkají. Stejné kvality jsou totiž na pracovišti u mužů chváleny a u žen posuzovány negativně. Pro příklad nemusíme jít podle D. Robsona z BBC daleko: americká prezidentská kandidátka Hillary Clintonová byla veřejností a médii vnímána jako příliš „krutá“ a „bezcitná“. Přispěl k tomu bezpochyby její způsob vyjadřování, nikoli to, co říkala.

Manipulace s hlasem

Ženy přesto nemusí věšet hlavu. Na rozdíl od mužů mají podle psycholožky Susan Hughesové z Albright College v Pensylvánii schopnost změnit svůj hlas tak, aby zněl přitažlivě a eroticky. Dosahují toho tím, že hlas sníží a zpomalí. „Je to paradoxní,“ přiznává Hughesová, „protože muži dávají přednost ženám s vyšším tónem hlasu.“ Dočasným „chraplákem“ podle psycholožky ženy dávají najevo zájem, vábí.

Muži takovou schopnost nemají. Přišlo se na to v experimentu, při kterém Hughesová vyzvala dvacet mužů a žen, aby hlasem vyjádřili erotickou přitažlivost, dominanci, inteligenci a sebevědomí. Z nahrávek se ukázalo, že pokud žena sníží tón hlasu a zpomalí, zní přitažlivěji. U mužů se to nepotvrdilo, zato na rozdíl od žen dokázali znít sebevědoměji a dominantněji. Obě pohlaví pak podle experimentu dokázaly manipulovat s hlasem tak, aby vypadali inteligentněji.

Text: Jana Patková