Proč v některém oblečení páchneme víc? Konečně se zjistilo, které materiály nejvíc uchovávají smrad

Spoustě lidí (i vědců) samozřejmě došlo, že se silnější zápach potu dá spojit s materiálem použitým na výrobu oblečení, které máme na sobě. Obzvláště trička z polyesteru prakticky není možné použít více dní za sebou, i kdybychom je nechali přes noc větrat a pokoušeli se je jakkoli osvěžit. Problém zaujal odborníky z univerzity v kanadské Albertě natolik, že se rozhodli založit výzkumný tým a zjistit, proč tomu tak je.

Zapeklitý postup zkoumání

Aby mohli zápach dobře prostudovat, čekal je nelehký úkol. Museli totiž přijít s experimentem, který by nasimuloval, jak se lidské tělo potí při cvičení, ale tak, aby všechny typy materiálů prošly zcela stejným procesem. Ponořili proto různé druhy látek do lahve s roztokem, který svým složením dokonale napodobil lidský pot. Lahev zavřeli, dvě minuty ji protřepávali, pak ji na půl hodiny odložili a látku z ní vyndali. Následně ji dehydrovali a nechali opět chvíli ležet, aby měly pachové částice dost času látku prostoupit.

Posoudit objektivně, která z těchto v potu marinovaných látek páchne nejvíc a která nejméně, také nebylo úplně jednoduché. I kdyby k materiálům nechali přičichnout tisícovku lidí, nebudou výsledky přesné. K objektivnímu zhodnocení síly zápachu proto použili technologii hmotnostní spektrometrie. Tato zobrazovací metoda umožňuje mapování distribuce chemických látek na různých površích.

Mohlo by vás zajímat: Pocení může být příznakem rakoviny i dalších vážných nemocí. Kdy se obrátit na lékaře?

Výsledky jasně potvrdily, že vlákna vyrobená z rostlin jako bavlna, len nebo konopí absorbují daleko méně zapáchajících částic než materiály syntetické, třeba polyester. Značně zapáchala také vlna, která sice patří mezi přírodní materiály, ale z rostlin nepochází.

Voda a oleje

Důvod, proč rostlinné materiály páchnou méně, i když je propotíme, leží ve složení lidského potu. Ten tvoří z velké části voda, obsahuje ale také olejové částice. Právě ty jsou za nepříjemný zápach zodpovědné. „Vodomilná celulózní vlákna, jako je třeba bavlna, absorbují z potu více vody než polyester. Polyester vodu absorbovat nechce,“ vysvětlila autorka výzkumu Rachel McQueen. „Daleko raději do sebe sákne oleje, a s nimi i odoranty, které se ve vodě nerozpouštějí. S tím, jak se oleje postupně rozpadají, začne oblečení páchnout.“

V případě vlny a nylonu odborníci zjistili, že nejhorší zápach netrvá zas tak dlouho. Po 24 hodinách prakticky zmizel, a tak je možné tyto materiály nosit opakovaně v případě, že se nám je povede na vzduchu osvěžit. Totéž se ale nedá říct o polyesteru, který nejenže získal „na smradometru tutovou devítku“, ale zápach z něj nevyvanul ani po důkladném 24hodinovém vyvětrání.

Zdroj: Textile Research Journal, University of Alberta, Ústav organické chemie a biochemie AV ČR