Jak vznikly záhadné obří krátery na Sibiři? Explozivní vysvětlení bylo potvrzeno

Na Gydském poloostrově a sousedním poloostrově Jamal se začaly před více než deseti lety objevovat obří díry připomínající velmi hluboké krátery. Jejich nálezy byly učiněny výlučně ve zmiňovaných oblastech a jsou tak nepochybně důsledkem specifických podmínek, které se na jiných místech Arktidy nevyskytují. Otázkou je, proč se tyto díry objevují, případně když už nelze výbuchům předejít, jaké pro lidstvo mohou mít následky.

Mohlo by vás zajímat: Záhadný dvojitý kráter na Měsíci je zřejmě vysvětlen. Může za něj unikátní kolize

Další upřesňující důvody

Nová teoretická práce, která byla zveřejněna v databázi EarthArXiv začátkem ledna 2024, upřesňuje dříve stanovené důvody, spojené především s hromaděním metanu a jeho následnými explozemi. Podle jedné z dřívějších teorií se krátery vytvořily na místě historických jezer, v nichž kdysi bublal zemní plyn vyvěrající z věčně zmrzlé půdy pod nimi. Jezera nicméně mohla vyschnout a vystavit půdu mrazivým teplotám, které uzavřely průduchy a plyn přestal unikat. Výsledné hromadění plynu v permafrostu se nakonec mohlo uvolnit prostřednictvím explozí, které vytvořily i ony obří krátery, což se zdá jako jedno z nejpravděpodobnějších vysvětlení – a zdálo se, že u něj vědci zůstanou.

A Siberian crater appears out of nowhere. https://t.co/zfIK3ZzBF0 pic.twitter.com/QqZBoDGgzm

— Discover Magazine (@DiscoverMag) January 24, 2016

Nová práce výzkumníků z University of Oslo však rozšířila vysvětlení i množství důvodů a zřejmě posouvá lidstvo k finálnímu pochopení, proč díry vznikají a proč právě na místech Jamalského a Gydského poloostrova. Podle studie neberou předchozí teorie v potaz, že se krátery nachází v různých geologických podmínkách. Vědcům kolem profesora Helgeho Hellevanga se navíc nezdá být jediným důvodem pro výbuch hromaděni metanu, když se díry nachází pouze v severním Rusku. „Vznik těchto děr tak ukazuje spíše na specifické podmínky obou poloostrovů,“ uvádí autoři studie ve své práci, ale nevymezují, kterému z poloostrovů se věnovali více.

Důvody dané prostředím

Faktem ovšem zůstává, že například tloušťka permafrostu se v porovnání mezi Gydským poloostrovem a Jamalem značně liší. Někde se mohou hodnoty pohybovat kolem 300 metrů hloubky, jinde je to přes 500 metrů. Platit by ovšem mělo, že půda, která pevně zamrzla před více než 40 000 lety, uvěznila dávné mořské sedimenty bohaté na metan, a ty se postupně přeměnily na rozsáhlé zásoby zemního plynu. Tyto zásoby produkují teplo, které pak ale taví zmrzlou půdu zespodu a zanechává kapsy, které skutečně mohou vybuchovat.

Problém je, že by uvolňování zemního plynu a metanu při těchto explozích mohlo aktivovat klimatickou zpětnou vazbu – obzvláště pak, když budou globální teploty nadále plíživě zvyšovat a urychlovat tání. Také odsud pramení přesvědčení norského týmu, že je vznik důsledkem klimatických změn a jimi způsobeného urychleného tání perfmafrostu, což s sebou ale přináší zvýšené riziko dalších výbuchů.

Zdroj: Live Science, EarthArXiv, MDPI, Discover Magazine