Zachrání Afriku očkování? Na ebolu vyrazili s experimentem
Na očkování se pohlíží jako na spásu, ale má i své tvrdošíjné odpůrce. Bude to tak i v případě eboly?
Na jedno z nejstrašnějších virových onemocnění, které až v 90 % případů končí smrtí, lidstvo zatím nemá lék. Přesto s ebolou lékaři bojují v první linii, a vystavují se tak značnému riziku, že se sami nakazí. Nedávno byla pracovníkům Lékařů bez hranic, kteří se snaží zastavit nejnovější epidemii v Kongu, nabídnuta experimentální vakcína.
Takhle vypadá virus eboly
Ebola poprvé na scéně
Svět se o krvácivé horečce z afrických džunglí dozvěděl v roce 1976. Do misionářské nemocnice ve vesnici Yambuku přišel s horečkou jistý Mabelo Lokela. Vypadalo to na malárii, dostal tedy injekci chininu a poslali ho domů, kde zanedlouho zemřel. Ženy z vesnice ho připravily na tradiční pohřeb, což zahrnovalo rovněž omytí těla. V případě nešťastného Lokely ženy holýma rukama smývaly exkrementy a krev. I ony vzápětí onemocněly a zemřely.
A nákaza se šířila i druhou cestou. Ve zmíněné nemocnici injekční jehlu použitou na Lokelu nedostatečně – nebo možná vůbec – sterilizovali a používali ji dál. Nemocných a mrtvých rychle přibývalo. Pohled na jejich utrpení byl hrozný, a navíc ti, kdo se jim ho snažili zmírnit, sami brzy uléhali a v bolestech umírali.
Hledání původce děsivé nemoci
Ebola se ohlašuje náhlou horečkou, malátností, bolestmi hlavy, svalů a kloubů, zvracením a průjmy. Přidá se zánět spojivek a nemocný začne postupně krvácet. Nejdříve do trávicího traktu – v této fázi se onemocnění snadno zamění za tyfus nebo úplavici – a pak ze všech tělesných otvorů. Na kůži se objeví krevní podlitiny, povrch jazyka se začne odlupovat, což velmi bolí. Odumírá tkáň hrtanu i průdušnice, krev uniká i do hrudní dutiny a volně vytéká z očí. Dochází k nevratnému poškození všech vnitřních orgánů, pitvající lékaři doslova hovoří o játrech, která se změní v krvavou kaši. V závěrečném stadiu nemoci má postižený těžké epileptické záchvaty a upadá do šoku způsobeného ztrátami krve a těžkou dehydratací. Smrt nastává v důsledku selhání všech orgánů.
V roce 1976 se nakazilo 318 lidí, z nichž 280 velmi rychle zemřelo. Následky smrtící epidemie zkoumal mezinárodní tým vědců pod vedením dr. Petera Piota a brzy našel viníka – vysoce nakažlivý a odolný RNA virus z rodu filovirů. Jméno ebola dostal podle řeky, která teče nedaleko od vesnice Yambuku v dnešní Demokratické republice Kongo (někdejší Zair). Ebola znamená v místním jazyce Černá řeka…
Zdravotníci v ohrožení
Pod mikroskopem ebola připomíná červa, má totiž tvar vlákna stočeného do smyčky. Dodnes bylo rozlišeno několik podtypů viru, z nichž nejzákeřnější je Ebola-Zaire, právě na něj je nejvyšší úmrtnost, děsivých 90 %.
Na rozdíl od řady jiných virů dokáže ebola přežít mimo organismus hostitele. Přenáší se tělesnými tekutinami, nejčastěji krví, spermatem a exkrementy. Právě proto se velmi často nakazí lidé, kteří se starají o nemocné. Součástí strategie boje proti šíření eboly je proto používání rukavic, masek a ochranných brýlí u zdravotníků, kteří o nakažené pečují. Poskytnout ale zatím mohou jen podpůrnou léčbu, na virus zatím účinný lék neexistuje.
Nejhorší epidemie v historii
Hledání vakcíny proti ebole začalo už koncem sedmdesátých let. Jenomže epidemie nemoci byly až do roku 2014 relativně vzácné a vlastně pokaždé rychle zvládnuté, takže komerční výrobci vakcín se do vývoje a testování očkování příliš nehrnuli. Za státní peníze byla na počátku století vyvinuta v kanadských laboratořích vakcína rVSV-ZEBOV, stoprocentně účinná u makaků. Na studie u lidí už ale nedošlo a vakcína ležela na policích jedné soukromé společnosti, která licenci koupila. A ležela by tam možná dodnes, kdyby v roce 2014 virus neudeřil s nebývalou silou.
Pandemie eboly
Epidemie vypukla v březnu v Guinei a rychle se rozšířila i do okolních zemí. Během necelých dvou let způsobila smrt 11 315 lidí. Počet nakažených byl přitom 28 637 osob, což znamená, že virus zabil skoro každého druhého nakaženého. Na jaře roku 2015 se proto vakcína poprvé začala testovat na lidech, a to přímo v africké Guinei. S velmi dobrými výsledky – u nikoho, kdo dostal vakcínu a dostal se do kontaktu s nemocným, se ebola po deseti a více dnech neprojevila. Tento výsledek byl publikován v odborném zdravotnickém časopise The Lancet. Rozsáhlejší studie však nebyly provedeny, protože než se stačilo vyrobit odpovídající množství dávek, epidemie byla na ústupu.
Nová naděje
Vakcína rVSV-ZEBOV, která představuje naději v boji s virem eboly, je takzvaná živá oslabená vakcína. Jejím základem je původně zvířecí virus, který u lidí vyvolává příznaky nachlazení. Je upraven tak, aby vyráběl bílkoviny, které jsou i na povrchu eboly. Po podání se v těle pacienta šíří a „učí“ jeho imunitní systém rozpoznávat virus. Jakmile se dostane do těla i ebola, imunitní systém „naskočí“ a zabrání rozvinutí infekce.
Po testování v Guinei sice odborníci už věděli, že vakcína zabírá, nebylo ale jasné, jak dlouho je očkování účinné. Letos na jaře byla zveřejněna studie, jejíž výsledky jsou více než povzbudivé: ukázalo se, že dva roky po podání vakcíny měli dobrovolníci vysoké a stabilní hladiny protilátek proti viru eboly.
Očkuje se v Kongu
Dobrá zpráva přišla právě včas. Zkraje května se totiž ebola začala šířit v Demokratické republice Kongo a do konce měsíce bylo podle konžského ministerstva zdravotnictví 35 potvrzených pacientů s ebolou, z nichž dvanáct lidí zemřelo. Lékaři bez hranic proto začali minulý týden v konžském městě Bikoro proti ebole očkovat. Na testování vakcíny se tato mezinárodní humanitární organizace podílela spolu s místním ministerstvem zdravotnictví, WHO a dalšími organizacemi už v roce 2015.
Protože vakcína zatím neprošla všemi fázemi testování a není registrována, je podávána pouze v rámci testovacího protokolu. Ten určuje komu, kdy a jak má být vakcína poskytnuta. Očkování je dobrovolné a vakcína je poskytnuta bezplatně. Než lidé očkování odsouhlasí, dostanou informace o vakcíně. Poté je budou zdravotníci pečlivě monitorovat.
V očkování se používá takzvaný kruhový systém. Spočívá v identifikování nově diagnostikovaných a laboratorně potvrzených pacientů s ebolou a vyhledání lidí, se kterými přišli do kontaktu. Často jde o rodinné příslušníky, sousedy, kolegy nebo přátele. Právě tito lidé tvoří onen „kruh“. Vakcína je nabízena rovněž zdravotníkům v postižené oblasti, u kterých hrozí největší riziko vystavení viru a nakažení. Proočkování lidí ve zmíněném „kruhu“ v podstatě vytvoří ochranné pásmo, čímž se zabrání šíření infekce.
Výrobce vakcíny, společnost Merck, navíc slibuje, že pokud bude vakcína zaregistrována, pokusí se ji vyrobit pro nejchudší země za co nejnižší cenu. Svět se může nechat překvapit, zda to tak opravdu bude.
Jana Patková