Za 100 let nejspíš budeme žít v městských státech. Proč?

Město budoucnosti

Jak bude vypadat naše budoucnost? Asi si nepředstavujete, že se navrátíme do městských států, v jakých žili staří Řekové…

Jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují vývoj a zánik civilizací, jsou energie. Každá kultura s nimi nakládala jinak, každá je jinak získávala. Naše současná civilizace je zatím závislá na fosilních palivech; bez nich není schopná fungovat. Ale co se stane, až dojdou nebo se stanou příliš drahými?

Asi za sto let tu z ropy už nezbude skoro nic. Jak na to bude společnost reagovat? Zkolabuje, nebo se přizpůsobí? Podle známého amerického ekologa Daniela Botkina už se ta velká změna odehrává – právě teď. Na svém blogu napsal velmi zajímavý příspěvek, v němž komentuje, co se teď děje a co většině z nás uniká.

„Většina lidí dnes žije ve městech a příměstských oblastech. A města začínají čím dál intenzivněji investovat do vlastních energetických zdrojů (Botkin píše o americké realitě, u nás na tom ještě tak daleko nejsme, pozn. redakce). Budoucnost nejen podle něj spočívá v mnoha rozptýlených menších zdrojích energie."

Velké elektrárny už asi v budoucnosti nebudou tak dominantní; místo zbytečného transportování energie na dálku se bude elektřina vyrábět přímo ve městech. V Americe bude hlavním zdrojem energie v blízké budoucnosti hlavně plyn; velká města jako New York mají to štěstí, že jsou v jejich okolí velké zásoby.

Plyn vše změní

Energie z plynu se dá získávat v mnohem menších provozech, než umožňují obří uhelné elektrárny. Když se to spojí s realitou poklesu cen energie ze vzduchu, vody a slunce, vzniká už docela zajímavý obrázek: systémy měst, která budou prakticky nezávislá na vnějších dodavatelích energie.

A protože o zásoby plynu budou usilovat různá města, vzroste tak význam jejich samostatnosti a nezávislosti. Dalším faktorem je, že fosilní paliva jsou největším zdrojem daní všech vlád světa. Jak bude fosilních paliv ubývat, bude se zmenšovat i příjem států – a význam centrálních vlád bude zřejmě upadat. Jenže jejich role nezanikne; jen ji zřejmě začnou přejímat města a obce. A tím opět poroste jejich význam jako samostatných celků, které si navzájem konkurují.

Mnohé naznačuje, že řada měst už dnes na tomto principu funguje; typickým příkladem je Londýn, Hongkong nebo kanadské Toronto. Tato města už nyní žijí jako prakticky nezávislé velmoci – ale má to i vedlejší účinky. Metropole se skvěle starají o silniční síť ve svém bezprostředním okolí, protože na tom mají zájem. Ale silnice dál od center chátrají – protože centrální vláda má na jejich opravu financí čím dál méně. To dále bude zvětšovat vzdálenost mezi městy, která se tak budou víc a víc emancipovat a žít sama pro sebe.

Tak co, těšíte se na takovou budoucnost?