Whiteova iluze: Která šedá část je tmavší? Existuje jen jedna správná odpověď

Myslíte si, že od sebe bez problému rozeznáte různé barvy? Většina z nás asi řekne, že ano. Nemusíte však trpět barvoslepostí či jinou poruchou vidění, aby se zdánlivě jednoduchý úkol ukázal jako v podstatě nesplnitelný. Řada vědců totiž postupně přišla na to, že interpretace barev je extrémně závislá nejen na samotné barvě objektu, nýbrž i na jeho okolí.

Můžete se setkat s termíny jako Whiteova iluze, Munkerova iluze, Whiteova-Munkerova iluze či Bezoldův efekt. Tématem se zabývali například psychologové Michael Anthony White, Hans Munker či lékař Wilhelm von Bezold. Zatímco první dva přetavili fenomén do psychologického zkoumání v 70. a 80. letech minulého století, lékař a meteorolog Bezold s touto myšlenkou přišel už ve druhé polovině 19. století. Ať už však chceme objev a jeho následné rozvíjení přisoudit komukoli, idea je jasná: vnímání barvy závisí na jejím vztahu k barvám přilehlým.

Tento jev nastává ve chvíli, kdy jsou malé barevné oblasti vzájemně proloženy. V případě rozlehlých oblastí odlišných barev se jedná o kontrast – dokážeme si všimnout, že dvě barevné části mají jinou barvu. Na titulním obrázku vidíte Whiteovu iluzi, u níž se zdá, že šedá políčka v levé části jsou výrazně tmavší nežli šedá políčka v pravé části. Jak už jste ale možná uhodli, obě šedé části jsou zcela totožné, náš mozek vnímá rozdíl v kontrastu s barvou pruhu, na němž se šedá část nachází: Ve srovnání s bílou se šedá oblast napravo jeví jako tmavá, nalevo oproti černé zase jako světlá.

K podobným závěrům dospěl Munker, který pracoval s výraznějšími barvami, jak můžete vidět na videu níže. Zelené kruhy nemění barvu, ale v kontrastu s měnícím se pozadím vypadají pokaždé jinak:

K přesnému vysvětlení Whiteovy iluze jsme se zatím nedostali. Odborníci se jev nejčastěji snaží objasnit pomocí dvou podobných mechanismů nazývaných laterální inhibice a teorie sounáležitosti. V praxi ale vždy jde o vztah kontrastních barev, naše vnímání má totiž tendence spíše ke zvýrazňování rozdílů nežli k jejich vyhlazování. Každopádně se jedná o důležitou připomínku faktu, že každý objekt (či barevná plocha) nemá význam jen sám o sobě, nýbrž je potřeba přihlédnout k jeho okolí, kontextu. Naše smysly i mozek to totiž zjevně intuitivně chápou.