Vypouštění medvědů do volné přírody. Jste pro?

Medvědi jako životní náplň

Stripy a Jake, dva medvědi, které krmil kojeneckou lahví, neváhají, pouštějí se za ním a skáčou na něho, ale tucet dalších huňáčů odmítá slézt ze stromu, když se přiblíží. Pozorování medvědů je pro Bena Kilhama celoživotní náplní. V ohradě o třech hektarech nedaleko svého domu pečuje o osiřelé medvědy, které mu svěřuje oddělení pro rybolov a faunu ve státě New Hampshire na východě Spojených států. Jejich matky byly zastřeleny, sraženy automobilem nebo jim lesníci zničili doupata, napsala agentura AFP.

Kilham dohlíží na to, aby medvídci vyrostli, a když jim je 18 měsíců, vypouští je do přírody. Ve svém domě, který vypadá jako renovovaná stodola v lesích New Hampshiru, vše vyzařuje jeho celoživotní vášní. Ta z něj učinila mezinárodní autoritu, pokud jde o chování medvědů: na zdech jsou fotografie a obrazy medvědů a tři malí medvídci u vchodu návštěvníka vítají.

Kromě velké ohrady má Kilham i rozsáhlou pozorovací oblast, kde studuje dospělé medvědy, k nimž patří i dvaadvacetiletá Squirty. Ta sem přišla v roce 1996 a už jedenáctkrát přivedla na svět medvíďata.

Od medvědů k pandám

Pětašedesátiletý Kilham zná černé medvědy tak dobře, že ho čínská vláda požádala, aby jí pomohl znovu rozšířit v Číně pandu velkou. Na rozdíl od černých medvědů je tento druh stále označován za ohrožený, přestože není ohrožen vyhynutím.

Za léta pozorování medvědů Kilham například zjistil, že jsou stejně blízcí člověku jako velké opice, i když se velké opice mnohem více studovaly, protože jsou geneticky našimi nejbližšími předchůdci. "Samice medvědů jsou schopny altruismu stejně jako lidé a jsou zejména schopny jednat s druhým zvířetem tak, že z toho mají obě strany prospěch," říká Kilham.

To se ukázalo na Squirty. Kilham vysvětluje, že když medvědici jako mladou vypustil do přírody, byla jedna volně žijící medvědice bez vlastních mláďat připravena Squirty chránit. "Je to čistý altruismus, nebyly nijak spřízněny." I po dvaceti letech se medvědice ještě dělí o potravu.

"Squirty je také často agresivnější vůči vlastní rodině než vůči této medvědici. Je to jako u lidí, kteří často tvrději jednají se členy vlastní rodiny než s cizími lidmi," říká.

Toto přirovnání se ale nelíbí mnoha vědcům, kteří jsou přesvědčeni, že člověk je schopnější než zvíře. Není toho mnoho, co zvířata nemohou dělat, s výjimkou řeči, tvrdí Kilham.

Zatímco medvědi jednají na základě reálných informací, informace používané lidmi jsou nespolehlivé prakticky od doby, co vznikla řeč. Téměř všechno, co čteme, obsahuje nepřesnosti. Zvláště dnes je to tak v případě internetu a fenoménu fake news (falešné informace), říká Kilham. Za čtvrt století Kilham vypustil do přírody 165 medvědů a zdokumentoval asi 15 000 interakcí mezi volně žijícími medvědy. Nedávno získal doktorát z ekologických věd. To bylo velkým zadostiučiněním pro kdysi neúspěšného studenta, jehož pracemi vědecká komunita dlouho opovrhovala.

Ben Kilham publikuje v časopise National Geographic a jeho první kniha Among the Bears (česky vyšlo v roce 2004 pod názvem Mezi medvědy) se dostala na pulty knihkupectví v roce 2002. Dnes je Kilham uznávanou autoritou, pokračuje ve svých pozorováních a pořádá konference, které se staly zdrojem jeho příjmů.

Hlásá rovněž úctu k medvědům, kteří jsou ve Spojených státech obávaní. Každoročně se ve státě New Hampshire uloví deset až 15 procent z 5000 až 6000 medvědů, kteří tam žijí. Severoamerickou populaci tvoří asi 750 000 medvědů.

ČTK