Na vině není počasí. Za vymírání zvířecích druhů mohou už naši dávní předci

Pokles biologické rozmanitosti způsobený člověkem začal mnohem dříve, než jsme doposud mysleli. Alespoň k takovému závěru dospěla studie zveřejněná ve vědeckém časopisu Ecology Letters.

Podle mezinárodního týmu, v jehož složení byli odborníci ze Švédska, Švýcarska a Velké Británie, se na velké zkáze začali podílet předchůdci člověka. Nové závěry poukazují na skutečnost, že probíhající krize biologické rozmanitosti nepatří mezi novodobé jevy posledních staletí. Naopak, podle vědců jsme svědky zrychleného procesu, jehož kolesa roztočili naši dávní předci už před miliony let.

Dávní předci

Výzkumníci uvedli zajímavý příklad z Afriky. Vymírání druhů, která jsou na tomto území zkoumána prostřednictvím fosilií, se často vysvětlují jako důsledky klimatických změn. Změny na africkém kontinentu ovšem byly v posledních několika milionech let relativně malé.

„Naše analýzy ukazují, že klimatické změny nebyly hlavní příčinou pozorovaných vymírání,“ vysvětluje vedoucí studie Søren Faurby, biolog z University of Gothenburg. Podle vědců mohou za vymírání masožravců ve východní Africe naši předci, kteří pro tyto tvory představovali přímou konkurenci v boji o potravu. Zkoumáním fosilních záznamů vypozorovali biologové pokles masožravců, jenž koreluje se zvýšením velikosti mozku homininů a změnami vegetace.

Tento jev však byl doposud spojován se změnami klimatu nebo počasí. Nové výsledky tedy lze interpretovat jako souvislost mezi homininovou aktivitou a vyhynutím masožravců. Je to vlastně podobná situace, která panuje i dnes, kdy lidské aktivity vedou k vyhynutí jiných zvířat.

Africké naleziště

Východní Afrika nebyla vybrána náhodou. Jedna z nejčlenitějších oblastí výzkumníkům nabízí bohaté fosilní nálezy. Tyto prastaré prameny sahají miliony let do dávné minulosti. Ačkoli se moderní lidé, jakými jsme dnes, objevili teprve před 200 tisíci lety, naši předkové a blízcí příbuzní žili na Zemi mnohem déle. Lidská schránka se postupně vyvíjela až do současné podoby. Kromě kostry doznal velkých změn i mozek, jehož objem se za poslední 4 miliony let ztrojnásobil. Spolu s mozkem rostla také zručnost, která nás přivedla na výrobu a použití sofistikovaných nástrojů.

Naši předci své těžce nabyté zkušenosti dokázali efektivně zužitkovat hlavně při lovu. „Zkoumáním afrických fosilií vidíme drastické snížení počtu velkých masožravců, což je pokles, který začal asi před 4 miliony let," řekl paleontolog Lars Werdelin ze Švédského přírodopisného muzea. Werdelin upozorňuje na to, že ve stejnou dobu mohli předchůdci člověka začít používat nový způsob získávání potravy zvaný kleptoparazitismus. Takto je označován postup, jakým některé živočišné druhy získávají potravu. Princip tkví v získávání kořisti jiného druhu krádeží.

Takové chování je typické pro hyeny a lvy, kteří si navzájem kradou úlovky. Není proto divu, že si většina velkých masožravců žijících v Africe vyvinula vlastní strategii pro obranu kořisti. Takový levhart si ulovenou dobrotu vyzvedne do koruny stromu, lvi zase vsadili na vzájemnou domluvu a spolupráci.

Krást se vyplácí

Praktikovat kleptoparazitismus se totiž (většinou) vyplácí. K přivlastnění si cizí potravy nebo stavebního materiálu mnohdy stačí šikovnost a menší úsilí než si hledat kořist na vlastní pěst. Vědci proto pracují s myšlenkou, že tento postup praktikovali i homininové. Tedy zejména v době, kdy ještě neznali účinné lovecké zbraně.

Jednání „příživníků“ však má i své důsledky. Pokud některý druh kořist ukradne, původnímu majiteli bude chybět a může zahynout. Podle odborníků takové chování klidně způsobí kaskádovité vymírání. A co teprve poté, kdy hominini začali efektivně lovit býložravce. Takové chování mohlo rapidně snížit dostupnost potravy pro stále hladové masožravce. Lidé také postupně vyvíjeli sofistikovanější nástroje a svá loviště rozšiřovali, což tlak na masožravce ještě navýšilo. Vydatnější strava a kupící se zásoby v konečném důsledku přispěly k růstu komunit.

Mezinárodní tým vědců nicméně předpokládá, že tyto důsledky nebyly zdaleka tak závažné jako dnes. O škodlivosti našich předků a dopadu na ostatní tvory ovšem nepochybuje. „Monopolizace zdrojů je dovednost, kterou jsme my a naši předci měli miliony let. Ale teprve nyní jsme schopni porozumět a změnit naše chování a usilovat o udržitelnou budoucnost,“ dodal Søren Faurby.

Text: Petr Smejkal