Víte, co cítíte? Focusing vám to řekne

Focusing jako forma meditace pomůže pochopit leckteré podivné pocity. Zdroj: unsplash.com

Poměrně jednoduchá terapeutická technika, kterou si lze zkusit i doma, nabízí nevídané možnosti uvědomění si toho, co se děje ve vašem těle. Rozumíte svým pocitům?

Často říkáme, že se necítíme ve své kůži. I když nás třeba nic zjevného netrápí, z nějakého podivného důvodu se v nás cosi děje a my si prostě nerozumíme. Tyhle pocity zná snad každý a bezpochyby si je nikdo z nás neužívá. Jenže co s nimi? Možná vás překvapí, že podobný problém se už několik chytrých hlav rozhodl před pár dekádami řešit a přišli s meditativní technikou, jež může leckomu pomoci tyto podivné stavy překonat. Slyšeli jste o focusingu?

Úspěchy focusingu

Před dvěma lety zemřel Eugene Gendlin, rakouský filozof, který se dožil požehnaného věku devadesáti let. Ačkoli neměl formální vzdělání v psychologii, právě v této oblasti se prosadil nejvýrazněji – jeho psychoterapeutickým guru byl slavný Carl Rogers, zakladatel výrazného směru humanistické psychologie. Právě pod jeho vedením se Gendlinovi podařilo už v polovině minulého století přijít se zajímavými technikami, jež mohou dodnes inspirovat každého z nás.

Gendlin si uvědomoval určité limity tradiční psychoterapie, při níž klient promlouval o svých životních tématech. Při takovém přístupu je totiž opomenuto jednak tělo, veledůležitý zdroj informací, a jednak nemusí docházet k dostatečnému propojení s emocemi; sami se můžete zkusit zamyslet, jestli vždy přesně odhadnete, jak se aktuálně cítíte. Gendlin se chytře rozhodl právě tyto dvě sféry propojit a navrhl metodu nazvanou focusing. V 70. letech vydal budoucí hitovou knihu se stejnojmenným názvem a o necelou dekádu později založil i celý institut zaměřený na trénink a rozvoj této techniky. V čem tedy spočívá?

Pocity v těle

Focusing stojí na šesti fázích, jimiž člověk meditativním způsobem projde. Na začátku je tedy třeba si uvědomit vlastní tělo v prostoru a zaměřit svou pozornost právě na něj. Jak si začnete všímat těla, začnou se objevovat i emoce. Nejspíše vytanou i nějaké myšlenky, jsme koneckonců zvyklí pořád přemýšlet, že? Ty nás ale v tuhle chvíli nezajímají, a tak je na chvíli zažeňte a soustřeďte se jen na ony pocity. Emoce se následně vyplatí pojmenovat či v duchu znázornit pomocí nějakých obrazů, vzpomínek, vjemů. Pak sledujeme, co se s emocemi děje po tomto pojmenování, a tak několikrát dokola. Následně můžeme meditaci ukončit a již vědomě pracovat s tím, co se objevilo (a co v nás zůstalo).

Teď si možná říkáte, že se jedná o banality nebo podivný šamanismus. Úmyslně se však nejedná o nic komplikovaného, vlastně skoro jen zacílenou pozornost na podstatné indikátory našeho vnitřního života, jimž však v běžném životě věnujeme pramálo prostoru – tělesným pocitům. Navíc několikrát opakovaná kombinace zvědomování pocitů a jejich verbálního uchopení může často vést k tomu nejcennějšímu – pochopení.

S focusingem dodnes pracuje řada psychoterapeutů, a to z dobrých důvodů. Technika totiž zdůrazňuje adekvátnost negativních emocí a jejich přijetí. Když jsme smutní a někdo nám řekne, abychom smutní nebyli, těžko nám to pomůže; pokud však svůj smutek přijmeme a nebudeme se za něj pranýřovat, právě ono pochopení nakonec otevírá prostor ke změně. Však to můžete kdykoli vyzkoušet sami – přestože se focusing často učí pod vedením lektora a ve skupině, nedopustíte se žádného rizika, pokud si jej zkusíte i doma.