Video: unikátní adaptace pro potápění – velká slezina. Kdo ji má?

Potápění na nádech

Netrénovaný laik, který se pokusí potopit do hloubky větší než tři metry pocítí nepříjemný tlak v uších a nutkavou potřebu se nadechnout. Samozřejmě je ve hře sebeovládání, zklidnění mysli, které zpomalí srdeční tep, kapacita plic… a taky velikost sleziny. Freediveři, tedy mistři potápění na jeden nádech, se dokáží dostat až do stometrových hloubek, přičemž hloubek Herbert Nitsch, držitel světového rekordu v potápění bez limitu, se na jeden nádech potopil do hloubky 253,2 m.

Bajauvové a jejich slezina

To, co se u freediverů považuje za úctyhodný výkon daný celoživotním tréningem, zvládají potápěči žijící v pobřežních oblastech Malajsie, Indonésie a Filipín, mnohem snadněji. Není to dané usilovným tréningem a kvalitou jejich potápěčských trenérů, ale genetickou mutací genu PDM02, který má na starosti velikost sleziny. A slezina je oním orgánem, která uvolňuje do krevního oběhu červené krvinky. A ty na sebe navážou kyslík, jež následně okysličuje tkáně včetně mozku. A mít dobře prokysličený mozek je při dlouhém nádechovém ponoru výhoda.

Pokud by se podobný jev, tedy až o 50 % větší slezina, vyskytoval u aktivně se potápějících Bajauvů, dalo by se to vysvětlit adaptací na tuto činnost, jenže velkou slezinu mají i ti pouze na břehu žijící, kteří se nepotápí. To znamená, že se jedná o záležitost vrozenou a dědičnou, nemající se životem pod vodou pranic společného. V praxi to ukazuje, že příroda nenadělila všem stejně a příjít na něco podobného u zvířat, přírodovědci by už bezesporu zvažovali popis nového druhu. Jenže to by bylo v případě lidí bráno jako extrémně nekorektní, ba přímo rasistické.

VIDEO Freediving - kolikrát se během filmu nadechnete?

Text: Topi Pigula