Vědci objevili formy života uvnitř zemské kůry: Co žije v pekelných podmínkách?

Nejhezčí fotografie Yellowstonského parku - Obrázek 8 Zdroj: Thinkstock

V tak extrémních podmínkách zatím život objeven nebyl…

„Život si vždycky najde cestu,“ zní jedna z nejslavnějších vět Jurského parku. Pronáší ji v něm matematik Ian Malcolm – a má pravdu. Přesvědčivým důkazem je například studie zveřejněná v novém čísle časopisu Nature Microbiology.

Nejde o žádné složité organismy ale „jen“ o mikroby jménem achaea. Jedná se o primitivní formy života, které doposud vědci pozorovali v jiných extrémních podmínkách – například u lávových jezírek nebo u hydrotermálních ventilů hluboko u oceánského dna. Tentokrát je ale biologové našli na ještě podivnějším místě – v hloubce 3,2 kilometrů v jihoafrickém zlatém dole. Nový druh bakterie dostal jméno Hadesarchaea – což by česky znamenalo něco jako „pekelné staré věci“ nebo „pekelně staré věci“.

Protože žijí v průměrné teplotě kolem 80 stupňů Celsia, je toto jméno velmi trefné. Pro vědce je u nich nejzajímavější to, odkud berou energii pro své fungování. U lávových jezírek a a hydrotermálů je to jasné, ale kde vzít energii 3 kilometry pod zemí, kde není ani světlo, ani jiný silný zdroj energie? Fotosyntézy nejsou tyto organismy schopné, ale i kdyby byly, stejně se k nim sluneční paprsky nedostanou. A to ani nemluvě o tom, že tam ani není kyslík…

Pekelně zajímaví tvorové

Hadesarchae sice připomínají bakterie, ale podle vědců jsou od nich asi tak vývojově vzdálené jako lidé a hrušky. Vědci si zatím nejsou zcela jistí, ale spekulují o tom, že jediným možným způsobem, jak mohou tyto mikroorganismy přežívat, je chemosyntéza neboli získávání energie z chemických procesů v jejich okolí. Tento způsob výživy je založen na získávání energie k syntéze organických látek oxidací anorganických látek na bázi síry, železa, dusíku nebo vodíku.

Hadesarchae k tomu využívají uhlíku, dle studie jsou schopné využívat překvapivě velké množství uhlíkatých sloučenin, které v hlubinách najdou. V tomto nehostinném prostředí je o zdroje nouze, takže si nemohou dovolit být vybíravé: díky své jednoduchosti naštěstí nepotřebují té energie k životu moc.

Pro biology představují podobné organismy obrovskou výzvu: mohou jim totiž otevřít cestu k tomu, abychom pochopili, jak by mohl fungovat život v hlubokém vesmíru nebo na exotických tělesech naší sluneční soustavy…