Vědci donutili DNA spáchat sebevraždu. Je to revoluční průlom, který může pomoci celému lidstvu!

Genetické inženýrství za poslední dvě desetiletí učinilo vpravdě mílový skok kupředu. Projekt mapování lidského genomu, nastartovaný v roce 1990 a dokončený v roce 2003, působí vedle dnešních experimentů skoro jako zastaralá iniciativa. Genoví inženýři dnes umějí přimět buňky produkovat léky proti bolesti nebo bionaftu, tím však jejich ambice nekončí. Týmy z Massachusettského technologického institutu nyní pracují nejen na nových možnostech manipulace genomu, ale i toho, jak zabránit šíření modifikovaného genomu.

Jako programovací jazyk

Cílem práce Christophera Voigta z Voigt Lab v MIT je rozlousknout jazyk DNA do takové míry, jako programátoři rozumí jazyku počítaču. Díky tomu by bylo možné překovat živé buňky do biologických robotů, plnících úkoly lidských programátorů. Momentálně nejnadějnější metoda editování genomu nese název CRISPR (Clustered Regularly Interspaced Short Palindromic Repeats), vyznačuje se přitom doslova chirurgickou přesností.

CRISPR je schopný přesně vyhledat konkrétní genetickou informací, vystřihnout ji a buď tak eliminovat, nebo na její místo naopak vložit část jiné DNA. V důsledku přinesl CRISPR novou možnost genové terapie, která umí části DNA přímo vypustit. Donedávna věda zvládala pouze daný úsek problematicky obejít, vadná část však stále zůstávala na místě a mohla časem znovu páchat neplechu.

Samotná metoda CRISPR je přitom zcela přirozeného původu – jedná se původně o obranný mechanismus buněk proti virům. I proto její využití lidmi při genových modifikacích funguje tak dobře. V důsledku možnosti CRISPR editace sahají od vypínání dědičných chorob po deaktivaci spouštěcích mechanismů rakovinového bujení, popřípadě k dalšímu využití v zemědělství a průmyslu pro tvorbu nových geneticky modifikovaných organismů. Jenže co CRISPR dal, může díky nové metodě z MIT i vzít.

Univerzální vypínač DNA

Právě Voigt spolu se svým kolegou Brianem Caliandem na MIT vyvinuli metodu využití CRISPR jako sebedestruktivního tlačítka modifikovaných částí genomu, popřípadě celého organismu. CRISPR totiž umí sice najít klíčovou sekvenci dědičné informace, nemusí však za její místo vložit novou informaci. V důsledku tak může sloužit i jako deaktivátor genetické modifikace v organismu.

Voigt a Caliando metodu vyzkoušeli na bakterii E.coli, kterou přiměli k sebedestrukci poté, co rozeznala určité specifické prostředí. Díky této mechanice by tak mělo být možné například "vypnout" modifikované kvality u GMO rostlin a zabránit přenosu genetické modifikace dále.

Právě bezuzdné šíření geneticky modifikovaného druhu mezi „normální“ druhy je vykreslováno jako Achillova pata GMO průmyslu. Problém má navíc druhou stranu – rovněž GMO korporace chtějí ochránit produkty svého výzkumu a nelíbí se jim, když se jejich plodiny šíří polem samy o sobě. S pomocí CRISPR bude ale možné jak ochránit intelektuální majetek soukromých subjektů, tak i zabránit samovolnému šíření GMO plodin do nechtěných oblastí.

Ladislav Loukota