V čem se liší člověk od zvířat? Podle nové studie tím, že je prý hodný!

Pro zvířata je na rozdíl od lidí složité učit se od ostatních a sdílet s nimi vědomosti. Tohle poučení však může být často životně důležité, protože špatné rozhodnutí může znamenat smrt. Tak proč si jednotlivci nechávají důležité informace pro sebe a nepodělí se s ostatními členy tlupy či smečky?

Marco Smolla a doktorka Susanne Shultz z Univerzity v Manchesteru použili počítačovou simulaci, ve které chování zvířat napodobovali, a shledali, že se doposud při žádném zkoumání zvířecího chování nebrala v potaz jedna důležitá vlastnost. Tato vlastnost však vysvětluje mnohé nejen u zvířat, ale také osvětluje určité znaky v chování lidí.

Výzkum publikovaný v časopise Proceedings of the Royal Society B popisuje, že tou důležitou vlastností je soutěživost. Nejde přitom o nic menšího než soutěž o to, kdo bude lepší a tedy přežije ve zlých časech. Jak se říká, silnější vyhrává. „Mezi unikátní lidské vlastnosti patří velkorysost, vyučování druhých a učení se nápodobou. Náš model naznačuje, že klíčem k lidskému rozvinutému vědění může být skutečnost, že jsme překonali soutěživost, což nám umožnilo sdílení zkušeností a informací,“ tvrdí Susanne Shultz.

Proč se zvířata nedělí o stravu a vědomosti?

Zvířatům se nevyplácí dělit se o stébla trávy či listí ze stromů, a tak se každý jedinec rozhoduje sám, čím se bude živit, místo aby napodoboval ostatní. Nicméně i zvířata si umí pomoci, pokud jde o přežití druhu. „Domníváme se, že klíčovou součástí lidské evoluce byla právě tato schopnost – při zajišťování potravy, například lovu vysoké zvěře, uměli lidé spojit své síly a pak se rozdělit o úlovek,“ vysvětluje Shultz.

Až dosud se vědci snažili vysvětlit, proč se zvířata rozhodla nedělit o stravu i vědomosti, když se zdá, že je to mnohem jednodušší a méně riskantní způsob, jak se udržet naživu. Vědci si však uvědomili, že konkurenci, soutěživost a snahu o přežití jednotlivců nezahrnovali do svých modelů, a proto nemohli získat správné odpovědi. Právě konkurence je jedním z hlavních mechanismů, které utvářejí chování mezi jednotlivcem a skupinou.

„Překvapivý a až doposud nevysvětlený byl fakt, proč se od sebe zvířata navzájem neučí a proč se nedělí, když by to pro ně bylo výhodnější? A přitom nezáleží, na jakém stupni evolučního vývoje se zastavila, platí to pro včely stejně jako pro lidoopy. Naše studie však ukazuje, že vysvětlením je právě konkurenční boj o omezené zdroje. Zjistili jsme, že když jsou odměny rovnoměrněji rozloženy v prostředí nebo když se v našich simulacích rychle změní množství potravy, je méně pravděpodobné, že by jednotlivci spolupracovali,“ líčí Marco Smolla.

Lucie Kořistová