V budoucnosti budeme jíst dřevo, navrhují vědci
V budoucnosti budeme jíst dřevo, navrhují vědci. Zachrání to prý civilizaci...
Celulóza, hlavní složka dřeva, je jedním z nejpočetnějších přírodních materiálů na Zemi. A pro mnoho vědců je také ideálním palivem pro budoucí svět. Jenže vloni se objevil ještě radikálnější nápad, co dělat s celulózou: měli bychom ji začít jíst.
Celé to mělo doposud jeden základní problém: člověk nemůže celulózu přijímat. Jenže vloni přišli vědci na způsob, jak levně a současně rychle přeměnit celulózu na škrob – a ten nejenže umíme zpracovat, ale dokonce tvoří jednu z nečastějších složek naší potravy.
Výhody celulózy
Rostliny po celém světě vyprodukují prakticky zdarma asi 180 miliard tun celulózy. To je natolik lákavé množství energie/potravin, že to logicky přitahuje pozornost spousty velkých korporací. Rády by ze dřeva získávaly celulózu, která by se dala využít jako mnohem levnější a účinnější biopalivo, než je dnes používaný etanol. Celulóza se se dá získat nejen ze stromů (například nenáročných topolů), ale třeba také z nepoživatelných zbytků po pěstování obilí. Platí totiž jednoduchá úměra: na každou tunu potravin připadají 2–3 tuny nepoživatelné celulózy.
Kdyby se podařilo přeměnit na jídlo veškerou roční produkci nevyužité celulózy, mohlo by to nasytit celou třetinu lidstva.
Na konci loňského roku se ale poprvé otevřela úplně nová možnost, co se zbytky celulózy dělat. Biotechnik Percival Zhang z Virginia Polytechnic University přišel s myšlenkou, jak celulózu přeměnit na potraviny. Zhang je, jak jeho jméno naznačuje, původem Číňan. Jeho národ má s velkými potravinovými krizemi spoustu zkušeností – za 5000 let čínské historie přicházely pravidelné i nepravidelné hladomory, které způsobovaly velké celospolečenské krize. „Hladomory vždy vedly k selským povstáním, kvůli nim padaly celé dynastie – doplatily na to například obě nejslavnější dynastie čínských dějin Tang i Ming,“ vysvětluje Zhang.
Největší záhady Area 51: co se zde opravdu děje
Zhang se společně se svým týmem zaměřil na škrob. Přestože ho v jídle moc nevnímáme, tvoří až 40 procent naší stravy. A svým složením má k celulóze velmi blízko. Celulóza i škrob se skládají z molekul glukózy – jen se v nich cukr pokaždé jinak poskládá. Biotechnici ze Zhangova týmu pracují s několika druhy geneticky upravených bakterií, především s bakterií Escherichia coli. Ta vyrábí upravené enzymy, které jsou schopné rozložit celulózu na molekuly. A další geneticky modifikované bakterie je pak poskládají na škrob.
Drahé, ale slibné
Výsledky zatím sice nejsou dokonalé, ale určitě jsou už slibné. Vědci už dokážou přeměnit 1/3 celulózy na amylózu, což je jeden ze stavebních kamenů škrobu. Sám Zhang byl prvním, kdo výslednou substanci ochutnal: „Ze začátku nijak nechutnala, ale pak mi přišla docela sladká,“ popsal vědec svůj zážitek.
Nesmyslný luxus? Vězení, kde byste chtěli strávit dovolenou
Ani zbytek celulózy nepřišel nazmar – ze 2/3 hmoty dokázali vědci vyrobit biopalivo. Zdálo by se, že jde o dokonalý proces, který může lidstvu dát energii i potraviny v podstatě zdarma. Má to pochopitelně háček, jinak by se už Zhang místo v laboratoři válel na Bahamách. Celý proces je velmi drahý – výroba dvaceti kilogramů škrobu by přišla na 20 milionů korun… Podle Zhanga jde samozřejmě jen o porodní bolesti; za pár let by podle něj mohl být celý proces až stonásobně lacinější. „Rádi bychom, aby náš projekt fungoval i komerčně.“
Kdyby se podařilo přeměnit na jídlo veškerou roční produkci nevyužité celulózy, mohlo by to nasytit celou třetinu lidstva.