Stal se internet již dávno umělou inteligencí?

Je to již pěkných pár dekád, co nám počítačoví vědci slibují příchod umělé inteligence. Futuristické vize filmu 2001: Vesmírná odysea si ji představovaly na příchod nového milénia, zcela seriózní odhady pak na 80. léta 20. století. Přesto ji stále k dispozici nemáme. Možná však, že inteligentní entita existuje již víc jak dvě dekády, a pouze jsme si její existenci neuvědomili – říkáme ji totiž internet. Vše totiž záleží na tom, jak budeme umělou inteligenci definovat.

Slepé rameno evoluce?

Nedá se samozřejmě říct, že vývoj robotické inteligence nikam nepokročil. Takzvanou slabou umělou intelitegenci zná snad každý z nás z videoher či předkládajících aplikací pro mobilní telefony. Její podstatou je velmi specifický design zvládající do určité míry chytře reagovat na velmi specifickou sadu podnětů – ve hrách zareagovat střelbou na hráčovu postavu, v překladatelském software zase třeba analyzovat znaky řeči a jazyka. Onu "skutečnou" tzv. silnou umělou inteligenci se však snažíme stále vyvinout marně.

Na trhu se o něco podobného dnes snaží celá řada startupů včetně česko-slovenské společnosti GoodAI od Marka Rosy. Velké věci si IT vědci slibují od příchodu neurálních sítí a Mooreova zákona, který garantuje, že výpočetní rychlost bude i v dalších letech stále rapidně stoupat, pravděpodobně s pomocí nových počítačů využívajících uhlíková nanovlákna, biologické mozkové buňky anebo jiné radikální technologie.

Někteří jsou však přesto ke vzniku silné umělé inteligence skeptičtí. Argumentují především možností, že mozkové pochody jsou stále velkou neznámou a neexistuje univerzální definice našeho vlastního vědomí – šance, že bychom tedy vytvořili jeho umělou nápodobu, je tak podle nich mizivá. Navíc existuje šance, že biologický mozek je nějakým způsobem nereprodukovatelný dnešními počítači. Například pro hypotézu, že život jako takový fundamentálně operuje na kvantové úrovni. I v takovém případě však není třeba házet flintu to žita – možná, že umělá inteligence svého druhu je na světě už víc jak dvě dekády a používáme ji denně.

Seznamte se s kolektivní inteligencí

Internet celosvětově využívají dnes víc jak tři miliardy uživatelů. Tak vysoké číslo už znamená i přímý vliv na realitu. Například fenomén crowdsourcingu po množinách uživatelů poptává analýzu malé části velkého počtu dat. Typickým příkladem je program SETI@home, podobným projektem je ale i třeba kolektivně vytvářená Wikipedia. Schopnost dohromady řešit komplexní problémy lze mnohdy zjednodušit i tak, aby si toho jediný uživatel ani nepovšiml, například když vědci zamaskovali hru analyzující krevní vzorky infikované malárií do jednoduché videohry.

Podobně jako vyšší forma života, tedy například pes, slon anebo člověk je složeninou mnoha menších, samostatně operujících buněk, i internet lze vnímat jako umělou formu života. Nikoliv takovou, která se umí sama rozhodovat, ale rozhodně takovou, jež má obrovskou sílu řešit velmi komplexní úlohy a časem možná ještě víc. Například francouzský filozof Pierre Lévy se na kolektivní inteligenci jako opozitum od umělé inteligence specializuje již třetí dekádu, přičemž v minulosti pracoval i v průmyslu specializujícím se na vývoj měkkých umělých inteligencí. Dle jeho názoru je kolektivní inteligence internetu vyšší, než to, co můžeme v nejbližších dekádách očekávat od silné umělé inteligence – pokud tato vůbec kdy vznikne.

Dokonce i definice vědomí kolektivní inteligence je rozporuplná. Bytost jménem internet vám sice na záludnou otázku neodpoví – jeho uživatelé však kolektivně mohou vyřešit nejrůznější kreativní problémy. Již dnes principy kolektivní inteligence internetu využívají soukromé společnosti jako Facebook, ale i bezpečnostní služby jako NSA. Snad nejvíce fascinující možností je ta, že – dle jisté definice – umělá bytost s námi existuje velmi dlouho, aniž bychom si toho vlastně všimli. Jsme totiž sami jejím uživatelem a zároveň i její součástí.

Ladislav Loukota