Sprosťáctví se šíří mezi lidmi stejným způsobem jako chřipka, tvrdí vědec. Je nakažlivé?

Tým vědců z University of Florida se zaměřil na studium fenoménu, kterému se říká hrubost, neslušnost a jejich projevy v lidském chování. Zajímavé na té práci byl fakt, že vědci se pokoušeli studovat hrubost, jako by se jednalo o chorobu – a stejně překvapivé je, že to fungovalo.

Jak a proč?

Prokázalo se, že platí český „zákon padajícího hovna“ – omlouváme se za vulgaritu, ale lépe a výstižněji to popsat nelze. Tedy: „Lidé vystavení hrubému chování si tento koncept jednání uchovávají v mozku a poté mohou zcela normální komunikaci vyhodnotit jako hrubou. V principu není tento výzkum vlastně nic nového – psychologové již delší dobu vědí, že například násilí jako prostředek komunikace se šíří mezi lidmi.

Například experiment s panenkou Bobo: dospělí před dětmi tloukli panenku do hlavy kladivem. Psychologové pak prokázali, že děti vystavené tomuto pokusu měly větší sklon k tomu řešit problémy násilím. Tento experiment byl mnohokrát prověřen a vždy se prokázal. Stejně se to prokázalo i u manžerů v korporacích. Jenže všechny tyto pokusy pracovaly se stejným modelem: vždy se negativní chování, respektive „blbá nálada“, šířily od výše postavených k podřízeným. Nová studie ale analyzovala chování lidí na stejné úrovni… Navíc se zaměřila na méně intenzivní konflikty.

Člověk mezi lidmi

Právě vztahy s lidmi na stejné úrovni jsme obklopeni mnohem častěji než s nadřízenými/podřízenými – tedy pokud nejsme zrovna prezident. A ukázalo se, že infekce hrubostí funguje zcela stejně jako u šéfů: lidé se jí mohou nakazit, aniž by to chtěli, nebo si to dokonce vůbec uvědomovali! A dokonce ani není třeba, abyste mu byli vystaveni sami, stačí, že ho pozorujete u jiných lidí ve svém okolí.

Tým upozornil na roli „přenašečů“, kteří se chovají podobně jako u virové nákazy: lidé, kteří přenášejí hrubost na ostatní, mají dokonce i podobnou pravděpodobnost infikování ostatních, jako je tomu u agresivnějších virů chřipky.

Text: RD