Spánková paralýza vám navodí halucinace. Může za ni i nadměrná konzumace alkoholu a drog
Zní to bizarně, ale spousta z nás se setkala se spánkovými problémy, jež stojí za domnělými únosy mimozemšťanů a různými psychickými problémy. Lze jim nějak předejít?
Sním, či bdím? Obvykle máme v těchto kategoriích jasno, někdy se však hranice mezi bdělým stavem a spánkem může zdát prostupnější, než bychom čekali. Existuje totiž fascinující (a také pořádně děsivý jev) známý jako spánková paralýza, který člověku dokáže usínání či naopak vstávání pořádně znepříjemnit.
Tajemství spánkové paralýzy
Spánková paralýza je stavem na pomezí bdění a spánku. Mozek je vzhůru, vnímá své okolí, ale tělo není schopno pohybu či řeči, což vede k děsivým představám, že člověk během spánku ochrnul či oněměl. Tyto epizody mohou být spojeny i s halucinacemi, a to vizuálními i auditivními. Lidé mohou slyšet šumění či broukání, dokonce i reálné hlasy. Jenže na ně nedokážou reagovat, což pak samozřejmě vede k prožívání paniky a strachu. Přestože se s informacemi o spánkové paralýze příliš často nesetkáváme, předpokládá se, že tento jev stojí i za příběhy o únosu mimozemšťany, zjevením démonů či dalšími paranormálními událostmi; je totiž nasnadě, že když zničehonic vidíte a slyšíte postavy, které ve vaší ložnici nemají co dělat, začnou vás napadat podobně extrémní vysvětlení.
Co tedy spánkovou paralýzu vyvolává? Jednou z příčin může být nepravidelný spánkový cyklus – pokud si člověk nebuduje stabilní spánkové návyky a usíná v různý čas, tělo může být zmatené. Dále vás nejspíš nepřekvapí, že může k vyvolání těchto stavů přispět i přílišná konzumace alkoholu nebo drog. Dalším možným spouštěčem bývá i nadměrné množství prožívaného stresu či rozličné existující problémy se spánkem, například narkolepsie (tedy neurologická porucha projevující se náhlým upadáním do stavu spánku).
Pravidelný spánek až na prvním místě
Nejspíš přemýšlíte nad tím, čím to vůbec je. Odpověď pravděpodobně souvisí s dysfunkcemi REM fáze spánku. Standardně totiž fáze REM (rychlých očních pohybů) představuje zhruba čtvrtinu celkové doby spánku, rozdělenou do několika částí. Pokud je však tradiční schéma střídání REM a non-REM fází spánku výrazně narušeno, rozličné negativní spánkové jevy se vyskytnou s mnohem větší pravděpodobností.
Jakkoli tento fenomén může znít až hororově, setkává se s ním většina z nás. Poměrně vzácně se jedná o opakovaný stav, až 50 procent lidí však zažije epizodu spánkové paralýzy alespoň jednou za život. Vzhledem k tomu, že se nejedná o nic přímo nebezpečného, možnosti léčby v podstatě nejsou. Důležité je hlavně uvědomění, že stav v řádu několik málo minut určitě pomine. V případě častějšího výskytu je ke zvážení, zdali člověk přistupuje ke svému tělu a jeho spánkovým potřebám dostatečně zodpovědně.
Text: MS