Proč se závody běhají proti směru hodinových ručiček? Zdánlivě podivné rozhodnutí lze vysvětlit
Pokud nepatříte k vysloveným odpůrcům sportu, je nanejvýš pravděpodobné, že už jste někdy viděli někoho běhat na stadionu. Možná jste také sledovali dostihy, rychlobruslení, případně vás zaujala cyklistika v hale. Potom jste si ale mohli nejednou položit otázku, proč všichni běhají a jezdí proti směru hodinových ručiček, jak ale asi tušíte, má to své vysvětlení.
V první řadě je nutné říct, že jde o pravidlo, které neplatilo vždycky. Například na závodech pořádaných mezi univerzitami Cambridge a Oxford se až do 40. let minulého století podle portálu Yahoo běhalo po směru hodinových ručiček. Přesto šlo spíše o výjimku, jelikož se běh proti směru hodinových ručiček (či jakýkoliv další odvozený pohyb podle dané sportovní disciplíny) uplatňuje už od vozatajských závodů ve starověku.
Legenda, nebo fyzika?
Podle jedné legendy se mělo v římském Cirku Maximu závodit původně po směru hodinových ručiček, toto nařízení ale trvalo jen do jednoho nešťastného incidentu. Během závodu konaného v 6. století před naším letopočtem jeden z vozatajů nešťastnou náhodou zasáhl císaře Nerona bičem, kvůli čemuž byl obratem popraven. Od následujícího dne se závody jezdily v protisměru, což mělo být výsledkem rozhodnutí rozhněvaného panovníka, a až později se z tohoto nařízení stala tradice.
Čtěte také: Emil Zátopek a komunismus: Jak to bylo se slavným sportovcem a totalitním režimem?
Samozřejmě se to z dnešního pohledu jen složitě ověřuje, jízdě proti směru hodinových ručiček ale odpovídá minimálně uspořádání sportoviště, kdy byla cílová čára umístěna na východní straně, na níž pak bylo lépe vidět z císařského paláce. Někteří ale dokonce tvrdí, že za výběr tohoto směru může i Coriolisova síla, tedy vliv rotace Země na pohyb objektů. Sportovec běžící proti směru hodinových ručiček by měl na severní polokouli nepatrnou fyzikální výhodu, teorie však nemá dostatek vědeckých důkazů a těžko vysvětluje, proč by běžci z jižní polokoule nebyli schopni držet krok s těmi ze severní, když jsou ve skutečnosti obdobně rychlí.
Rozhodl instinkt a jednotný standard
Dalším vysvětlením může být to, že se běh proti směru hodinových ručiček podle jednoho malého experimentu zdá být jakýmsi lidským instinktem. Studie zveřejněná portálem PubMed sledovala 13 dospělých, kteří měli začít běhat volně v kruhu v symetrickém prostoru a více než 80 procent účastníků se rozběhlo proti směru hodinových ručiček. A pak je tu samozřejmě i věc estetiky, kdy sportovci pohybující se pohledem diváků zleva doprava odpovídají tomu, jak se na převážné části naší planety čte text. I proto může pohyb právě tímto směrem působit „správně“.
Ať už ale za tím bylo cokoliv, nutnost najít jednotný standard nakonec zvítězila. Jakmile se totiž jednou určil směr, bylo snazší například vyrábět zařízení, plánovat trénink a hlavně pořádat závody.
Video, které jste mohli minout: Jak vypadal záhadný Chan Chan? Prohlédněte si kdysi největší město Jižní Ameriky se všemi jeho vymoženostmi
Adam Vala
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
