Sexuální revoluce před 100 lety: Doba první republiky a jazzu měla k nevinnosti daleko

Období po konci první světové války je idealizováno nejen u nás, ale i v zahraničí. Poté, co se Evropa i Spojené státy vymanily z válečné krize i následné pandemie španělské chřipky, se obyvatelé Starého i Nového světa mohli konečně svobodně nadechnout. Zámořský příklad přitom pěkně ukazuje, jak se právě v této době vyvinula společnost směrem k větší sexuální toleranci, z níž máme prospěch dnes, bezmála o sto let později.

Ptáčata konečně vzlétla

Ještě před první světovou válkou, totiž na začátku 20. století, porodnost amerických žen o něco klesla díky rozšiřování antikoncepčních metod i lepšímu plánování rodičovství. S těmito trendy šla ruku v ruce i menší míra kontroly, kterou rodiče vůči svým ratolestem uplatňovali – mládež následně hojně objevovala svou sexualitu prostřednictvím fenoménu „mazlicích večírků“ (petting parties).

Právě na nich se ustanovil nový typ dívek – tzv. ptáčat (flappers). Během války se totiž ženy etablovaly v dosud nevídaném množství společenských odvětví, a to třeba včetně médií. Začaly vznikat ženské časopisy zdůrazňující možnosti, jež se v této době ženám otevřely – bezvýhradná ekonomická závislost na mužích byla předválečnou minulostí, a tak se snížil i tlak na brzké vdavky. Novými hodnotami byla samostatnost, bezstarostnost, ženskost. Tato ptáčata byla paradoxně odsuzována jak konzervativními muži, kteří se obávali o svá privilegia, tak i feministkami, jimž za nemalé pokroky sama vděčila. Zatímco feministky předválečné doby se zabývaly politickými a společenskými tématy, nevázaná ptáčata chtěla svého postavení využívat a především si užívat života.

Doménou ptáčat byly právě mazlicí večírky, kde byl dán rozpustilé morálce volný průchod – zároveň však tato setkání většinou nevedla k samotnému sexuálnímu styku, takže riziko otěhotnění či onemocnění pohlavně přenosnými nemocemi nebylo nebezpečně vysoké. Zato tančení, popíjení alkoholu i bezpečné poznávání vlastní sexuality bylo pro takové večírky zcela typické. Mezi mladými lidmi se tedy vytvořila specifická kultura umožňující prozkoumávání vlastních hranic v celkem bezpečném prostředí.

Konec uvolněné doby

Zmíněné lamentování konzervativních hlasů vedlo k občasným zásahům policie proti těmto setkáním. Jednalo se však o specificky generační záležitost, což se ukázalo už ve druhé polovině 20. let, kdy většina aktivních účastníků mazlicích večírků dospěla do věku, kdy hodlala zakládat rodiny – a petting parties tak do značné míry ztratily smysl. Nejzásadnější zlom však přišel s velkou hospodářskou krizí v roce 1929. Nová doba ekonomického temna totiž většině zámořské populace znemožnila další hýření a lehkovážný životní styl; uvolněným poměrům 20. let byl konec a dominantní ideologií se mezi ženami stalo pěstování kultu domácnosti – nutnosti postarat se o rodinu a být oporou svému choti v těžkých časech.

Tyto společenské proměny se však neomezily na progresivní části Spojených států, nýbrž byly i masivně exportovány do Evropy – stejně jako třeba jazzová hudba. Snad nejznámějším projevem těchto myšlenek v Československu byly kabarety v čele s vyhlášenou Červenou sedmou; často eroticky laděná revue s písňovou i literární tvorbou však dosáhla největší popularity během první světové války a nakonec skončila v roce 1922. První republika byla též ovlivněna morálkou prezidenta Masaryka, který na témata pohlavní mravnosti napsal řadu sociologických i pedagogických prací.

Jiskra sexuální otevřenosti u nás tedy nezahořela tak výrazně jako v zámoří, ale dobovým trendům se přece jen nešlo kompletně ubránit. Přestože je tedy výraz „sexuální revoluce“ povětšinou spojován až s procesy nastartovanými během 60. let minulého století, už o čtyři dekády dříve se díky radosti z konce válečných útrap podařilo oddělit sexuální aktivity od institutu manželství a zlepšit práva i sebeuplatnění žen.