Sebevraždy v průběhu času: jsme teď nejšťastnější?

Počet sebevražd sice celosvětově klesá, přesto bychom tento problém neměli brát na lehkou váhu. Podle nedávných vyjádření Světové zdravotnické organizace (WHO) totiž každých 40 sekund spáchá jeden člověk sebevraždu. To z ní činí častější příčinu úmrtí, než je například rakovina prsu, vražda, válka či malárie. Nejvyšší míra sebevražednosti je přitom u vyspělých zemí. Jak se však tato situace dlouhodobě vyvíjí v České republice?

České sebevraždy v dějinách

Český statistický úřad eviduje data z našeho území až do roku 1876. Obecně si musíme oddechnout, jelikož můžeme pozorovat dlouhodobě klesající trend, a to zhruba od 70. let minulého století. Velmi specifickými období, jež musíme brát s velkými rezervami, byly roky spojené s první a druhou světovou válkou. Z let 1917–1918 nejsou k dispozici kompletní údaje, roky 1938–1945 zase neobsahují data z pohraničí (čili značné části republiky). Současně s tím dosahovala míra sebevražd vrcholů právě před těmito etapami, tedy po roce 1911 a během 30. let.

Pokud se zaměříme na druhou polovinu 20. století, kde lze pracovat s věrohodnějšími daty, nalezneme logický vrchol na přelomu 60. a 70. let. Vystřízlivění z období pražského jara a obavy z normalizace byly zjevně největším stresorem, který se v našem regionu za posledních 60 let vyskytl. V této době také můžeme s jistotou říct, že k sebevraždě se mnohem častěji (dokonce více než dvojnásobně) uchylují muži než ženy; v posledních třech dekádách se tento trend ještě prohlubuje a nyní máme zhruba čtyři dokonané sebevraždy mužů oproti jedné ženě.

Z dostupných dat se také zdá, že nejčastějším momentem k sebevraždě je krize středního věku, neboť míra úmrtnosti na sebevraždu stoupá do zhruba 50. roku života a po šedesátce už výrazně klesá. S lehkou dávkou cynismu můžeme říct, že „nejpopulárnější“ metodou je dlouhodobě oběšení, a to jak mezi muži, tak mezi ženami. S výraznými odstupy jsou dále u mužů zastřelení, u žen spíše otrávení, případně skok z výšky.

Mýty a rizika sebevražd

Za zmínku stojí i vyvrácení některých stereotypů, jež o typicky sebevražedných obdobích kolují. Čekali byste jako nejčastější dobu před Vánoci či během depresivního podzimu? Omyl, nejhůře jsou na tom jarní měsíce, hlavně březen a duben. To bývá přisuzováno probouzení přírody, větší aktivitě společnosti po jakémsi zimním spánku – toho však především lidé s depresí, sebevraždami velmi ohrožená skupina, nejsou schopni, a tak sledování zlepšování nálady v okolí je snadno uvrhne do ještě horšího stavu; a v tu chvíli je od sebevraždy jen krůček…

V naší republice tedy evidujeme momentálně necelých 1500 dokonaných sebevražd ročně. To je od zmíněného vrcholu na konci 60. let o poznání méně, tehdy si vzalo život přes 2600 lidí. Přesto se jedná o výrazný společenský problém, na který většina zemí podle WHO vlastně není příliš dobře připravená – pouze 38 států má vypracované strategie prevence sebevraždy. To se nyní snaží ministerstvo zdravotnictví napravit prostřednictvím chystaného Národního akčního plánu prevence sebevražd. U mladých lidí ve věku 15–24 let se v naší zemi jedná dokonce u druhou nejčastější příčinu úmrtí! Přestože tedy dlouhodobý vývoj statistik ukazuje zlepšující se trendy, neberte toto riziko na lehkou váhu a v případě potřeby neváhejte vyhledat odbornou pomoc.

Text: MS