Sdílení zábavných videí a memů se zvířátky je extrémně důležité. Konečně to potvrdila i věda
Když vám kamarád pošle další ze svého bohatého repertoáru vtipných zvířecích videí, možná tomu přikládáte pramalý význam. Věda ale naznačuje, že právě tahle drobnost v dnešní době pomáhá udržovat přátelství, a dokonce zlepšuje náladu napříč celým řetězcem lidí, ke kterým se přeposlané obrázky dostanou.
Kočky, pandy, svišti, opice, hroši, kapybary… žádné zvíře, které je schopné nějakého pro lidi poutavého nebo vtipného chování a výrazu, nezůstane v éře sociálních sítí a chytrých telefonů ušetřeno. Na internetu se dají najít miliony videí a obrázků, jen z některých se ovšem stanou i virální hity. A vědci z Concordia University a ESSEC Business School ve svém výzkumu prokázali, že přesně tyto nevinné snímky můžou ovlivnit mezilidské vztahy – a vlastně tak trochu změnit svět.
Digitální pebbling
Jedna thajská zoo kdysi sdílela video hrošíka liberijského Moo Denga, který vzdoruje ošetřovatelům a odmítá se nechat lapit. Jeho výrazy, vzteklé podupávání a otevřený vzdor se o pár měsíců později staly symbolem kolektivního lidského zoufalství nad tím, že je teprve úterý, když k jeho fotce přibyl i chytrý nadpis.
realizing it’s only tuesday pic.twitter.com/hvxCn00KdQ
— X (@X) September 17, 2024
„Vznik, spotřeba a šíření fotografií zvířat se staly společenským fenoménem,“ uvedla ve vyjádření spoluautorka studie Zeynep Arselová. „Dávno už nejde jen o zvířata, která propagují zvířecí produkty.“ A právě takové obrázky a videa tvoří podle vědců digitální afektivní sítě. To znamená, že si lidé během výměny roztomilého zvířecího obsahu sdílejí společné zkušenosti, díky kterým si mají blíže, posilují vztahy a udržují kontakt, i když si zrovna nemají co zásadního říct. Autoři přirovnávají posílání zvířecích videí a fotek k tzv. pebblingu; rituálu, při kterém si tučňáci při dvoření předávají hladké oblázky.
Čtěte také: Seznamte se s Reggiem a Pearl. Největší a nejmenší pes světa si dali rande
Každý virální zvířecí příspěvek má podle studie svůj životní cyklus. V první fázi, indexikalizaci, do něj někdo otiskne emoci, například lásku ke svému zvířeti, vtipný komentář nebo osobní význam. Když pak video posílá dál někomu blízkému, přidá tím další „vrstvu“. Začíná fáze reindexikalizace. Obsah dostává nový význam a zároveň je čitelný i pro nějakou sociální bublinu. V tu chvíli už nejde o zvíře, ale o to, co představuje.
Ve třetí fázi, dekontextualizaci, se pak obrázek nebo video dostane do rukou kurátorů obsahu, kteří původní význam odstraní nebo rozředí, přidají nový nápis, a vytvoří z něj meme. Právě tehdy se z Moo Denga stal hroch, který symbolizuje celosvětovou pracovní kocovinu. Sdílejí ho lidé, kteří nemají ponětí, odkud pochází nebo kde celý příběh začal, ale všichni se v něm poznají.
Sdílení zvířecího obsahu přitom nefunguje jen jako „společenské lepidlo“. Podle výzkumů krátká expozice fotkám a videím s roztomilými zvířaty zlepšuje soustředění, snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu a aktivuje mozkové okruhy spojené s odměnou. Obrázky proto přinášejí i psychickou úlevu. Takže příště, až vás v práci někdo načapá nad memy s roztomilými zvířátky, můžete mu klidně sdělit, že nejde o ztrátu času, nýbrž o sofistikovanou formu péče o duševní zdraví a mezilidské vztahy.
Zdroj: Univerzita Concordia, JCR, Today.com
Video, které jste mohli minout: Dramatická záchrana zubřího novorozeněte v Zoo Praha. Záběry ukazují obětavý zásah ošetřovatelů.
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
