S vymíráním zvířat to není taková tragédie, tvrdí čeští ekologové. Proč si to myslí?

Vymírání rostlin a živočichů není zdaleka tak rozsáhlé, jak se původně předpokládalo. Rychlost ubývání druhů je však velká, a kdyby stejným tempem pokračovalo, může se podle vědců za několik set let ztratit tolik druhů jako při masovém vymírání v geologické minulosti – před 65 miliony lety, kdy zmizeli dinosauři. Čeští a američtí vědci nově zjistili, že záleží na tom, kde přesně, tedy v jaké lokalitě druhů ubývá, řekl ekolog David Storch z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

"Dřív se počítalo, že za rok zmizí půl procenta tropického pralesa a z toho se počítalo vymírání. Odhady byly dělány z toho, jaký je vztah mezi plochou a počtem druhů. My ale ukazujeme, že znalost tohoto vztahu nestačí, protože je klíčové, kde přesně se vymírá, kde prales nebo jiné prostředí mizí," řekl Storch. Kolik druhů na planetě ve skutečnosti je, není stále jasné a také se to těžko odhaduje.

Na studii pracovali výzkumníci z Centra pro teoretická studia UK a Akademie věd ČR a katedry ekologie Přírodovědecké fakulty UK a vědci z americké univerzity v Yale. Výzkum zveřejnil prestižní časopis Nature Communications.

Historie

Ekoturistika je pro přírodu pohroma, bojí se ekologové. Proč?

Nejvíc druhů podle jejich zjištění vymírá, začne-li původní prostředí mizet od okraje a jeho likvidace pokračuje směrem ke středu, například když původní tropický deštný les začne postupně ubývat vlivem šířících se plantáží, které byly kolem něj. Méně naopak druhy vymírají, když se začne prostředí likvidovat od vnitřku směrem ven, například plantáže se rozrůstají v okolí silnice, která původní prales protnula.

Důvody těchto rozdílů jsou podle Storcha poměrně složité, ale zjednodušeně lze říci, že je to tím, že vzácné druhy se s větší pravděpodobností vyskytují na okraji dané plochy. "Je to proto, že vzácné druhy mají tendenci být spíše na okraji nějakého území," doplnil.

Druh od druhu...

U skupin s obecně malými areály rozšíření, jako jsou třeba obojživelníci, může být rychlost vymírání dokonce přímo úměrná rychlosti ničení prostředí, když prostředí ubývá od okrajů směrem ke středu. "Jinými slovy, v tomto případě ubude o tolik více druhů, o kolik ubylo původního prostředí," dodal.

Výzkum vědci provedli na stávajících celosvětových datech o geografickém rozšíření všech ptáků, savců a obojživelníků. Vytvořili simulace různých situací a studovali, které druhy by vymřely při mizení nějakého území.

ČTK

Zajímavosti

Co bude s mrtvými? Hřbitovy jsou extrémně neekologické, problematická je i kremace