Putinův zeměpis: Západ – směr Ukrajina... a dál

„Rozpad Sovětského svazu byl největší tragédií 20. století.“ Citát Vladimira Putina shrnuje lépe než cokoli jiného fakt, jak těžce pocítil jako vlastenec i jakožto samostatná osoba ve státních službách rozpad Sovětského svazu. Jako prezident, který si nechal prodloužit délku mandátu, a coby člověk vystupující v úloze báťušky ochranitele má nepopiratelné ambice rozšiřovat nejen diplomatický, ale i geografický vliv země, které vládne. Ve 20. století byl svět jasně bipolárně rozdělený na Západ a Východ, přičemž obě „poloviny“ se snažily rozšířit sféru svého vlivu na úkor toho druhého. Západ zůstal v putinovské optice stále místem hrozícího nebezpečí, vůči němuž je potřeba se obrnit.

Ukrajina

Stačí jednoduchý pohled na mapu, aby bylo jasné, o které oblasti se jedná. V extrémní podobě vyeskalovalt konflikt, respektive snaha rozšířit ruské impérium západním směrem, v případě části Ukrajiny. Rusko před připojením Krymu na jaře 2014 posílilo svoji vojenskou přítomnost na poloostrově o 9000 mužů. V rozhovoru pro německou stanici Deutsche Welle to přiznal ruský vyslanec při EU Vladimir Čižov. Jak celá situace dopadla, už je dnes známo – Rusko anektovalo pod záminkou „ochrany“ rusky mluvících občanů část Ukrajiny a připojilo ji ke svému území. Jedním z důležitých faktů, na který se ve víru osobních válečných tragédií poněkud zapomínalo, je krymská dislokace velkého operativně-strategického útvaru ruského (a dříve sovětského) námořnictva. Černomořská flotila působící od konce 18. století v Černém a Středozemním moři kotví v několika přístavech na pobřeží Černého a Azovského moře, zatímco jeho letectvo a infrastruktura jsou dislokovány na různých místech na Krymu a v Krasnodarském kraji v Rusku. A právě lodě vyplouvající z krymských přístavů byly a jsou považovány za velmi strategickou výhodu a sílu směřovanou směrem k Západu. Je dobré si uvědomit, že do teritoriálních vod Středozemního moře spadá území států NATO, jako jsou Itálie, Řecko nebo Španělsko.

Česko

Protože jsme dlouhodobě spadali pod moskevskou sféru vlivu, není náhoda, že i tady se vedou dlouhé spory o naše budoucí směřování. Asi nejvýraznějším a mediálně nejvíce podchyceným prvkem byly spory o možnou radarovou základnu americké armády. Spor došel tak daleko, že aktivisté ochranářského hnutí Greenpeace, kteří se většinou zaštiťují apolitičností, se jasně přiklonili na stranu Ruska, které potencionální základnu považovalo za porušení mezinárodních dohod a hrozilo odvetnými kroky. Úkolem celého systému měla být eliminace hrozby zasažením balistickou raketou: radar, který monitoruje raketu, vyšle informaci protiraketové základně, která má za cíl zničit hlavici ve střední části letu. V září 2009 USA oznámily, že od svého záměru na vybudování základny ustoupily, čímž se napětí mezi Českem a Ruskem zjemnilo. Nicméně Česko díky hranici s Německem a Rakouskem stále zůstává klíčovou nárazníkovou zemí mezi Východem a Západem. O tom svědčí taky množství agentů operujících na našem území pod diplomatickým krytím. Podle serveru Hlídací pes má velvyslanec k ruce 142 lidí, což je absolutně nejvíce ze všech zahraničních ambasád. Například tolik diskutovaná Čína má u nás jen 28 diplomatů. Takřka 150 lidí, to je na zemi s 10 miliony obyvatel opravdu velké množství.

Západ je v souvislosti s bývalou, a dost možná i budoucí bipolaritou světa asi nejvíce „sledovaným“ směrem vývoje ruské společnosti, kterou Putin reprezentuje a vede. O aktivitách ruských tajných služeb hovoří zprávy BIS už léta a v neposlední řadě se už otevřeně hovoří o hybridní válce, které je Česko součástí.

Text: Topi Pigula