Přineslo vaše dítě vši? Víte, co všechno mohou přenášet?

"Obyčejná“ veš dětská

Veš dětská (Pediculus capitis) je bezkřídlý hmyz žijící pouze v lidském vlasovém porostu. Jeho potravou je lidská krev, kterou vysává po probodnutí pokožky. Délka dospělé vši je 2–3,5 mm a jsou pro ni typické drápky, jimiž se drží vlasů. Hnidy (vajíčka nakladená samicemi) jsou poměrně malá, zato pevně přitmelená k vlasům. Čerstvě vylíhlé vši (inkubace trvá 7 dnů) okamžitě začnou na člověku parazitovat. Čerstvě vylíhlé larvy vší jsou světle zbarvené a jen asi 1 mm dlouhé, není proto divu, že se snadno přehlédnou. Samička za život dlouhý 3–5 týdnů stihne naklást až 150 vajíček, což v praxi znamená pedikulózu, tedy onemocnění napadením těmito parazity. Kousnutí vší totiž svědí, což nutí ke škrábání až rozškrábání v místě kousnutí způsobujícímu zanesení druhotné nákazy. Zatímco o vši dětské se dá říci, že je sice nepříjemná, ale nikoliv smrtelně nebezpečná, o vši šatní se to říci nedá.

Tyfus a veš šatní

Skvrnitý tyfus je závažné infekční onemocnění způsobené nitrobuněčným parazitem Rickettsia prowazekii. Skvrnitý tyfus je kromě vší šatních přenášen i blechami či krví nemocného. Právě výskyty vší v koncentračních táborech 2. světové války stály za tamními tyfovými nákazami. Problém s výskytem vší i tyfu byl i mezi frontovými vojáky, proto se Němci snažili nalézt vakcínu. V tomto případě se ale nejedná o veš dětskou, nýbrž o veš šatní (Pediculus humanus).

„Na podzim a v zimě 1941 se tyfus vymkl kontrole na východní frontě a decimoval řady německých vojáků stejně jako Stalinovy kulomety a děla. Handloser (Siegfried Adolf Handloser 25. březen 1885 – 3. červenec 1954, německý lékař souzený za zločiny proti lidskosti pozn. autora) na konferenci konané 29. prosince 1941 nařídil přítomným vojenským lékařům, aby na vězních záměrně nakažených tyfem provedli experimenty s vakcínou vyrobenou ze slepičích žloutků,“ píše Flint Whitlock v knize Buchenwald – peklo na kopečku. Skvrnitý tyfus se v České republice, na rozdíl od mnoha asijských zemí, nevyskytuje. Leč nebylo tomu tak vždy – epidemie skvrnitého tyfu v minulosti zasáhly i naše území.

Mimo jiné se objevila i na sklonku války v koncentračním táboře Terezín. Prvního nakaženého lékaři potvrdili 24. dubna, ovšem v podmínkách, které v táboře vládly, se nedalo šíření nákazy zabránit. I když se od začátku května umisťovali nakažení dál od zdravých vězňů do tzv. Sudetských kasáren a přijela skupina českých lékařů, zastavit nákazu bylo velmi komplikované. Mezi nakaženými se objevila i populární herečka Nataša Gollová. Květnová tyfová epidemie si následně vyžádala kompletní uzavření tábora a čtrnáctidenní karanténu.

Veš muňka

„Chytil jsem filcky, nevíš, co s tím? Pomůže petrolej?“ zaznělo jednou v hospodské diskuzi, jak jinak než u stol několika chlapů a po pár půllitrech. Veš muňka (Phtirus pubis) se přenáší pohlavním stykem, ale i sdíleným ručníkem či společnou postelí. Napadení muňkami patří mezi pohlavně přenosné nemoci a jako infekční onemocnění podléhá ohlašovací povinnosti všech sexuálních partnerů. Muňky se vyskytují nejen v pubickém ochlupení, ale mohou se objevit i ve vousech či obočí. Pokud má člověk muňky delší dobu, onemocnění ignoruje či ze studu oddaluje návštěvu lékaře, může na svém těle najít modré skvrny (maculae coeruleae) způsobené přítomností muněk. Samička je s velikostí 1,5 mm o zhruba 0,5 milimetrů větší než sameček. I u muněk trvá inkubace 7 dnů a po dalších dvou týdnech jsou schopné se dále rozmnožovat.

Odkdy jsme zavšivení?

Když vědci z University of Florida zpracovali studii, dali v ní do souvislosti výskyt vší u lidí a jejich potřebu halit svá těla do oblečení. Potřeba oblékání vznikla v době migrace z africké domoviny směrem do chladnějších severních oblastí. Oblečení se podle nich u lidí začalo prosazovat před zhruba 170 000 lety. Zároveň se tomu evolučně přizpůsobily i vši, které „opustily“ kožichy zvířat a vzaly zavděk domovem u lidí. Člověk coby „nahá opice“ nebyl do doby, než se začal zahalovat, pro vši atraktivním hostitelem. Zároveň z člověkem se vydala veš na úspěšnou kolonizaci světa.

Jak k tomu člověk přijde?

Veš jako zvíře neumí létat, to znamená, že se šíří přímým stykem. Půjčeným hřebenem, přitulením... nebo jen velmi krátkým transportem, například, když zůstane na polštáři a popoleze k vedlejšímu spáči. Státní zdravotní ústav dokonce udává, že rizikové jsou i kotrmelce na společné žíněnce. V některých školských zařízeních se vši vyskytují se železnou pravidelností a neexistuje způsob jejich stoprocentního vymýcení. Zkrátka vši se drží člověka vší silou.

Text: Topi Pigula