Přehlížené dopady koronaviru: Zvýší se počet sebevražd a stoupne nezaměstnanost

Pravděpodobně sledujete data o denních přírůstcích nakažených koronavirem, a to včetně smutného čísla signalizujícího rostoucí počet zemřelých pacientů. Přestože se zatím daří tyto obávané počty držet na přijatelné úrovni, první měsíc ve speciálním režimu už začíná ukazovat, že při finálním hodnocení této nečekané krize budeme muset vzít v potaz i řadu faktorů, které nejsou na první pohled vidět. Jak se koronavirus podepíše na množství sebevražd, nezaměstnanosti a dalších problémech?

Přehlížené sebevraždy

Krizová období samozřejmě vedou k nárůstu sebevražd, kde je jinak v naší zemi od 70. let klesající trend. V návaznosti na finanční krizi po roce 2008 se počet sebevražd nenáhodně zvýšil, od roku 2012 ale plynule klesal. Tuto tendenci můžeme dokumentovat po celém světě, dekádu stará hypoteční krize skutečně v desítkách evropských i amerických států souvisela s nárůstem počtu sebevražd, a to především u mužů středního a vyššího (leč stále produktivního) věku a hlavně v těch zemích, kde v důsledku ekonomické recese rapidně vzrostla nezaměstnanost. Dokonané sebevraždy jsou obecně častější u mužů, avšak leckde stále přetrvávající živitelská role dokáže nároky na příjem v případě mužů ještě zvýšit; „vyřešení“ problému v podobě sebevraždy je pak smutně častým výsledkem těchto okolností.

Když se podíváme na dění z let 2002 a 2003, kdy se musely především státy jihovýchodní Asie, USA a Kanady potýkat s epidemií SARS, můžeme z tehdejší situace leccos vyvodit i pro naši současnost. SARS spadal do podobné větve virových onemocnění jako nový koronavirus (ne nadarmo má také označení SARS-CoV-2), a přestože se jím celosvětově nakazilo pouze něco přes 8000 lidí, můžeme z něj částečně vycházet. A jak hongkongští vědci v roce 2010 zmapovali, z epidemické vlny se jihočínská metropole vzpamatovávala ještě několik let – a to nejen ekonomicky, ale například právě rapidně zvýšenou sebevražedností.

Křehká psychika

Počátkem března byl publikován výzkum mapující psychologickou zátěž Číňanů v souvislosti s novým koronavirem. Blesková studie byla provedena online na vzorku pouhých 1200 respondentů, přesto bychom její výsledky neměli brát na lehkou váhu – více než polovina dotazovaných totiž přiznala středně těžké až těžké psychické problémy, nejčastěji z oblasti depresí, úzkosti a nadměrného stresu. To je samozřejmě pochopitelné, ale v případě pacientů, kteří se s nějakými obtížemi potýkají dlouhodobě, může velmi snadno dojít ke zhoršení příznaků – a v současné době navíc s omezenými možnostmi jejich řešení. Bizarně pak působí fakt, že spousta lidí s úzkostnými poruchami nyní může zažívat i dočasnou úlevu, neboť těžko uchopitelný zdroj jejich dlouhodobých obav je v tuto chvíli konečně pojmenován – a ti, kteří „nelogicky“ trpí v časech klidu, se nyní mohou řadit vedle mnohem početnější skupiny, která zažívá úzkost v souvislosti s vyhrocenou aktuální situací. Ať patříte do jakékoli části populace, péče o duševní klid obyvatelstva bude pro všechny světové vlády během následujících měsíců velkou výzvou.

Výzkum z roku 2018 sledoval domácí násilí v první dekádě 21. století na Floridě – oblasti častých přírodních katastrof. Ukázal, že dlouhodobé působení stresu a psychicky náročných situací (obzvláště těch spojených s izolací) vede i ke zvýšení frekvence domácího násilí. To se nemusí týkat jen samotných partnerských vztahů, ale i těch rodinných – oběťmi této formy násilí tedy nemusí být ženy, nýbrž i děti. To se projeví spíše později, neboť teď je pozornost nás všech přece jen upřena k zajištění základních a akutních potřeb; s prodlužujícím se zákazem vycházení a společenskými omezeními však napětí roste stejně jako množství násilností ve vyhrocených dobách – ať už epidemiích, či třeba během sportovních svátků.

Otazníky kolem doby po koronaviru

Koncem března se počet lidí, kteří v Česku nemohou kvůli koronaviru pracovat, dostal na číslo 800 000, nezanedbatelná část z nich navíc nemá na placení základních životních nákladů. Z blahobytu posledních let, kdy jsme dosahovali historického minima v počtu nezaměstnaných, se situace během pár měsíců zcela otočí a můžeme očekávat míru nezaměstnanosti kolem 10 procent. V takové chvíli bude důležité, jak se k těmto znenadání zchudlým vrstvám postaví stát, neboť právě sociální politika a vytvoření dostatečně husté sociální sítě bude jedním z rozhodujících prvků v boji s výše zmíněnými společenskými neduhy – sebevraždami, domácím násilím, alkoholismem a tak dále. Jakmile se tedy začnou denní přírůstky pozitivně testovaných snižovat, nemáme zdaleka vyhráno – možná naopak, ty dlouhodobější boje nás totiž v dalších měsících a letech teprve čekají.