Přátelé květů a lidských žaludků – proč jsou opylovači důležití?

Motýli jsou zjara významnými opylovači ovocných dřevin. Zdroj: Časopis Naše příroda

V posledních desetiletích dochází v kulturní krajině k razantnímu poklesu počtu opylovačů. Řada studií z celého světa potvrzuje závažný úbytek divoce žijících hmyzích opylovačů v intenzivně obhospodařovaných oblastech celého mírného a subtropického pásu.

Celosvětově jsou zaznamenány také úhyny chovaných včelstev. Přitom je dokázáno, že dvě třetiny zemědělských plodin a většina volně rostoucích rostlin je závislá právě na nich. Snižování stavů hmyzích opylovačů tak má přímý negativní dopad nejen na přírodu, ale i na stabilitu potravinové produkce a může se podepsat i na zdraví lidstva.

Strategie rostlin

Na opylování rostlin se nepodílí primárně jen hmyz, ale v některých oblastech i ptáci (např. kolibříci, strdimilové, medosavky), savci (netopýři a kaloni, possum medosavý, lemur vari), plazi (některé druhy gekonů a felsum), a dokonce i měkkýši (především slimáci).

Nejrozšířenější jsou však hmyzí opylovači, z nichž jsou nejznámější blanokřídlí a motýli. Z pohledu zachování kulturní krajiny mají největší význam čmeláci a včely. Roli opylovačů však plní i obrovské množství dalších druhů hmyzu: včely samotářky, různé druhy much a brouků a třásnokřídlého hmyzu (řády sanoptera, dva podřády třásněnky Terebrantia a truběnky Tubulifera).

Ohlédneme-li se zpátky do minulosti, zjistíme, že dvoudomé rostliny se během evoluce naučily využívat opylovače jako svého třetího pohlavního partnera, který jinak samostatně nepohyblivým samčím a samičím rostlinám začal spolehlivě zajišťovat přenos samčích pohlavních buněk, tedy pylových zrn, z prašníku tyčinek na samičí bliznu (u samosprašných rostlin pak zajišťuje přenos pylu vítr a voda). Teprve po opylení může vzniknout plod nesoucí semena.

Podle fosilních nálezů vznikly kvetoucí rostliny před 125 miliony let. Nejstarší známá zkamenělina krytosemenné rostliny se jmenuje Archaefructus liaoningensis; byla objevena v čínské prefektuře Tin-čou. Včely se na světě objevily později, a to před 100 miliony let. „Pravčela“ uvězněná v jantaru nalezeném v severní Barmě vykazuje krom znaků typicky včelích také některé rysy vos a poukazuje tak na jejich vzájemnou evoluční spřízněnost.

Pravěké dvoudomé rostliny využívaly ještě před vznikem včel k opylování jiné druhy hmyzu. Podle vědců mohlo jít o třásnokřídlé, které nalezli v cca 110 milionu let starém jantaru v severním Španělsku. Pomocí rentgenové tomografie odhalili, že pylová zrna uvízlá na těle samice druhu Gymnospollisthrips minor již mají vyvinutou strukturu potřebnou k zachytávání se na hmyzím těle. Jako další příklad prehistorického soužití rostlin a opylovačů lze uvést vztah cykasů a krasců (Buprestidae).

A co se dozvíte dál?

Jarní sluníčko vytahuje nejen zimní spáče z jejich nor a brlohů, ale také pilné včelky, čmeláky a další opylovače, kteří se svou činností už nyní postarají o budoucí úrodu. Že jejich práce není úplně jednoduchá, se dočtete v jarním čísle Naší přírody. Věnujeme se v něm i letošnímu ptáku roku – datlu černému. Pro ty (ale nejen pro ně), kteří s nelibostí nesou krtince na svých zahrádkách, přinášíme zajímavé informace o jejich původci – třeba pak krtka alespoň trošku vezmou na milost. Do mokřadů se vypravíme za kachnami, za krásnými vyhlídkami do Malých Karpat, na Bořeticko a na Vlašimsko a na návštěvu se vydáme za vydrami, které se k nám pomalu vracejí.

Text: Denisa Mikešová