Pradávné africké vraždění – lidé jsou pořád stejní

Hromadné zabíjení lidských skupin se táhne skrz lidskou historii a žádná „kultura“ s tím nic neudělá. Ani člověk moderního věku, jak ukazují plynové komory v Osvětimi či hromadné hroby tisíců lidí v Katyni a Srebredici.

Existuje Rousseauův „ušlechtilý divoch“?

Podle některých filosofů včetně Jeana J. Rousseaua, existuje jakýsi ideál divocha žijícího v míru s přírodou i člověkem. Podle něj jsou lidské neřesti a jiné neduhy produktem společnosti a „ušlechtilý divoch“, přirozeně nevinný, spokojený ve „spánku rozumu“ a soucítící se svými bližními, je pokažen až vzděláním a dalšími vlivy společnosti. Pokud takový existoval, tak nežil zhruba před 10 000 lety (tedy v době, kdy u nás končila doba ledová) na březích východafrického jezera Turkana.

Archeologové pracující v této oblasti před časem narazili na jasné stopy genocidního chování mezi jednotlivými skupinami obyvatel. Nalezli totiž 27 koster, z toho 6 dětských, z nichž některé nesly jasné stopy násilné smrti. Několikerá fraktura lebky se nepřihodí „jen tak“. Když se k tomu připočtou zlomeniny paží a kostí na nohách, tak je jasno. Posledním důkazem o vraždění budiž zranění dokládající použití šípů. Nejednalo se o nález hrobu v tradičním slova smyslu. Těla byla spíše naházena do zátoky.

Vražda a genocida - boj o jídlo

Tento nález poněkud vyvrací možné úvahy o mírumilovnosti předků. Naopak je jasným důkazem, že konkurence o potravní zdroje (to zejména) a možné o sexuální (to méně), byly vždy velmi krvavé. Tento nález je zároveň nejstarším důkazem o meziskupinovém násilí člověka.

Marta Mirazon Lahr z Cambridge University věří, že lidé jsou vždy připraveni bojovat za to, co chtějí, a že formování jednotlivých skupin vede k rozdělení kultur, čímž se ospravedlňuje válčení. Tyto předpoklady pro válku "existují již dlouho," říká, "nezávisle na vývoji zemědělství, materiálního bohatství, civilizacích a společenských hierarchiích," cituje její slova americký časopis Archaeology.

Turkana, dříve nazývané Rudolfovo jezero je bezodtoké mírně slané jezero v Keni, ale jeho severní část zasahuje do Etiopie. Nachází se v tektonické propadlině. Má rozlohu 8 500 km². Je 220 km dlouhé a maximálně 50 km široké. Dosahuje maximální hloubky 73 m. Po dlouhá léta je tato oblast oblíbená mezi paleontology pátrajících předcích našeho rodu. Není bez zajímavosti, že v roce 1888 ho pro Evropu objevil maďarský cestovatele S. Telekim a jeho rakouský protějšek L. von Höhnel.

Text: Topi Pigula