Pozor na rosničky, mohou vás uštknout!
To, že jsou mnohé žáby jedovaté je všeobecně známo. Ale existence žáby, která vám může toxin do těla vbodnout, byla vědě dlouho utajena. A nebýt nechtěného „uštknutí“, asi by tomu tak i zůstalo...
Brazilské rosničky překvapily. Zrovna s rosničkami si totiž na rozdíl od ropuch nebo „šípových žab“ pralesniček přílišnou jedovatost nespojujeme. Přesto rosnička Bunova (Aparasphenodon brunoi, popsána roku 1920) a rosnička Greeningova (Corythomantis greeningi, popsána roku 1896) překvapila. Konkrétně zoologa Carlose Jarreda.
Když v brazilském pralese chytil do ruky malou žabku, nečekal, že mu úderem hlavy vpraví do těla jed srovnatelný s jedem nebezpečného jihoamerického hada, křovináře žararaka. Bolest, která ho zaplavila pak podobu pěti hodin intenzivně vystřelovala do paže. Něco takového bylo bolestivým překvapením vedoucím k objevu nového mechanismu obrany drobných žabek.
„Jeden gram jedu rosničky Bunovy může zabít až 80 lidí,“ píše Carl Engelking v časopise Discover a připomíná, že jedovatý tvor musí mít krom jedu i mechanismus, jak dopravit jed do těla oběti či protivníka. U hadů jsou to jedové zuby, u trnuchy trn na ocase, u ptakopyska trn na noze. Jenže jedovaté žáby až doposud spoléhaly pouze na pasivní obranu. Vylučovaly jed na povrch kůže a čekaly, že každému, kdo se je pokusí pozřít, se dostane nechutného a nebezpečného ponaučení, po kterém si další podobné sousto hodně dobře rozmyslí.
U výše zmiňovaných rosniček se obrana pasivní změnila v aktivní. Pokud se žabky cítí ohroženy, dokážou úderem hlavy propíchnou vlastní kůži. K tomu jim slouží drobné, ale špičaté jehlicovité útvary vyrostlé lebce. Preparace lebky ukázala, že nejšpičatější trny má kolem tlamky. Zároveň se úderem vymáčkne jed do rány oběti. Jed druhu Aparasphenodon brunoi je dokonce 25x silnější než jed křovinářů, ale naštěstí způsob, jakým dokáže žabka „uštknout“, je méně účinný než je přímé hadí kousnutí a vstříknutí jedu do oběti.
Tyto žabky jsou prvními obojživelníky, u nichž byla popsána schopnost uštknutí. Kloubní spojení umožňuje rosničkám poměrně velkou, na žáby až nebývalou, pohyblivost hlavy, což je pro tento účel velmi užitečné. Jak napsal Discover Magazine: jedna věc je u těchto tvorů jasná: Když se ocitnou v potížích, tak vědí, jak používat svou hlavu.
Text: Topi Pigula