Požár odkryl skrýš nelegálně vykopaných předmětů

Díky přírodnímu požáru byla 150 kilometrů severozápadně od Atén nalezena skrýš nelegálně vykopaných antických předmětů. Hasiči, kteří s živlem bojovali, našli pod keři na 200 artefaktů schovaných v igelitových pytlích, informovalo řecké ministerstvo kultury. Některé z předmětů jsou staré až 2800 let.

Většinu keramiky a železných předmětů, které byly ve čtvrtek nalezeny mezi vesnicemi Livanates a Megaplatanos, oheň neponičil, uvedlo ministerstvo. Jen na některých jsou patrné stopy kouře.

Úřady se pokoušejí zjistit, kdo předměty vykopal a schoval – některé z nich byly očištěny, drobná poškození na jiných nálezce na místě opravil. Podle řeckých zákonů patří všechny vykopávky státu.

Zákaz vývozu památek

Vzácné umělecké a kulturně historické předměty, které v širším slova smyslu označujeme jako památky, mají význam nejen pro vlastníka, ale chápeme je také jako součást kulturního dědictví sdíleného společenstvím. Poté, co památky nabyly tohoto významu, objevily se historické snahy zamezit nekontrolovanému pohybu památek v rámci územních celků. K procesu institucionalizace památkové péče došlo v 19. století, impulsem se stalo ohrožení kulturního dědictví spojené s jeho drancováním. Zákazy vývozu památek byly také signifikantními průvodními jevy radikálních společenských změn. Jako příklad může sloužit historicky první památkový zákon přijatý v Řecku roku 1834, tedy ještě v průběhu Řecké osvobozenecké války (vyhlášení samostatného státu 25. 3. 1821). Zákon měl zamezit nelegálnímu obchodu a vývozu starověkých památek. Historické okolnosti (vyčerpání po turecké okupaci i dlouhotrvajícím povstání) neumožnily plné uvedení zákona do praxe, a tak Řecko nedokázalo zabránit nelegálnímu obchodu a vývozu antických památek. Omezení na antické, tedy nejstarší památky bylo v počátcích restrikcí vývozu symptomatické, obdobně se tak stalo také v Anglii, kde došlo nejprve k ochraně památek starověkých (zákon byl přijat v roce 1882).

ČTK a Národní památkový ústav