Potápníci: draví brouci, na které můžete narazit při koupání. Teď je v Česku o jeden druh víc
Potápníci jsou pod hladinou rozlišovacích schopností běžné populace. Při příležitosti návratu jednoho „vyhynulého“ druhu si je dovolíme blíže představit.
Dobrá zpráva
Pískovna Cep II u Suchdola nad Lužnicí na Jindřichohradecku se v minulých dnech proslavila unikátním nálezem vodního dravého brouka potápníka dvojčárého (Graphoderus bilineatus), který byl v naší republice považován za vyhynulého. Úlovky z živolovných pastí ukázaly, že jde o poměrně silnou, živataschopnou populaci. Samotná pískovna už není využívána a ukazuje se, že její ponechání samovolnému vývoji a přirozené sukcesi bylo tím nejlepším, co se mohlo stát. „Hlavním stanovištěm tohoto potápníka jsou zejména hluboké nádrže a různá jezera s hustou vodní vegetací. V jižních oblastech svého výskytu osidluje nejčastěji prosluněné čisté až dystrofní vody, v našich podmínkách obýval pravděpodobně především neobhospodařované menší rybníky a nádrže. Dospělí potápníci zimují pravděpodobně ve vodě. Životní cyklus tohoto druhu je univoltinní, vajíčka jsou kladena na jaře, larvy se vyvíjejí přes léto,“ udává Agentura ochrany přírody a krajiny. Podle zoologických pravidel může být druh oficiálně prohlášen za vyhynulý, pokud se na daném území neprokáže výskyt po dobu půl století, což se ale v případě potápníka dvojčárého nestalo. Je pravdou, že záznamy o výskytu jsou velmi sporadické s až jednatřicetiletou mezerou mezi léty 1965 – 1996. Možná proto se začalo spekulovat, že mimo jiné i díky znečištění prostředí z našeho území zcela vymizel.
A kouše?
Tato otázka zazněla v pískovně nedaleko Roudnice nad Labem už před mnoha lety. Autor těchto řádků tam ulovil potápníka vroubeného (Dytiscus marginalis) a otázka byla na místě. Jde totiž o jednoho z největších vodních brouků s délkou těla až 35 mm a navíc dravce. Dravý způsob života platí pro všechny potápníky, přičemž jsou schopni zvládnout malou rybky, pulce obojživelníků a samozřejmě i nejrůznější larvy hmyzu včetně stejně dravých larev vážek.
Potápníci Zdroj: Wikimedia Commons
Potápník druhu Dytiscus marginalis
Startuje z vegetace či kamenů vyčnívající nad hladinu – start z vody by byl díky povrchovému napětí přece jen poněkud obtížný. Jednou z obranných strategií je vypouštění páchnoucích plynů (sulfan - sirovodík, a amoniak). Dospělci potápníků zvládají plout i pod zamrzlou hladinou a americký potápník rodu Thermonectus umí zaostřit oči na různou vzdálenost. Jeho larvy vyvinuly bifokální „brýle“ už miliony let před člověkem. Jelikož se jedná o proměnu dokonalou, musí projít fází kukly, což znamená, že část vývoje prožije na břehu. Pro zabránění růstu plísní vylučují potápníci antimikrobiální sekret, což je látka, která by bezesporu stála za výzkum i v rámci humánní medicíny.
Až se v létě vydáte k vodě, zadívejte se k pobřežní vegetaci, není vyloučeno, že spatříte některého z několika u nás žijících druhů potápníků.
Zajímavé dokumenty stanice Prima ZOOM nejen o přírodě sledujte zcela zdarma v živém vysílání ZDE: