Dejte si pozor na poplašné zprávy a fake news kolem koronaviru

Už několikrát jsme psali o tom, jak se falešné zprávy šíří rychleji nežli ty pravdivé. Není divu, vždyť fake news obvykle nabízejí atraktivnější poselství oproti skutečným informacím, které nebývají na první pohled tak zajímavé. V současné situaci kolem epidemie koronaviru se tato dlouhodobě platná pravidla přece jen trochu pozměnila, neboť nyní se situace mění vlastně každých pár hodin. I tak je však více než užitečné si připomenout několik zásad, na které bychom neměli zapomínat – a třeba se nám podaří i zbytečně nepropadat panice.

Problémy sociálních sítí

Dobrou ilustraci poskytuje příspěvek, který se před pár dny objevil na Twitteru a následně se rozšířil i na Facebook. Údajná vědkyně v něm vysvětluje, že koronavirus patří mezi viry, a tak proti němu nemůže fungovat antibakteriální dezinfekce. Na první pohled logický výrok se okamžitě začal šířit. Jenže se jedná o nezanedbatelnou nepřesnost, jelikož dezinfekce obsahující minimálně 60 % alkoholu je účinná i v destrukci virů. Proto leckteré dezinfekční prostředky představují velmi dobrou alternativu v případech, kdy není možné si běžně umýt ruce.

Sociální sítě v poslední době sice vyhlásily, že se pokusí při vyhledávání klíčových slov odkazovat uživatele na ověřené informace a že budou efektivnější v mazání pochybných příspěvků – jenže vzhledem k výše zmíněné pravdě, že lehce pochopitelné a často falešné zprávy se šíří mnohem rychleji než ty pravdivé, to vlastně znamená, že se administrátoři Facebooku, Twitteru či YouTube pokusí bojovat proti svým vlastním algoritmům, jež běžně upřednostňují rychle se šířící a atraktivní příspěvky. Snad není potřeba dodávat, že se jim tuhle bitvu proti sobě samým nejspíš vyhrát nepodaří.

Boj s fake news kolem koronaviru

Obrátit se proto můžeme spíše na Mikea Caulfielda, experta na digitální gramotnost. Ten už několik let propaguje techniku známou pod akronymem SIFT. Spočívá ve čtyřech krocích:

1. Zastavte se (Stop). Nepřijímejte žádnou zprávu jako automaticky pravdivou, či mylnou, dokud ji neověříte.
2. Prozkoumejte zdroj (Investigate the source). Kdo zprávu šíří? Jedná se o ověřené médium, známý uživatelský účet? Co o tomto zdroji ví třeba Wikipedia?
3. Najděte lepší pokrytí zprávy (Find better coverage). Pomocí Google vyhledávání či Google zpráv rychle zjistíte, co o tématu píšou úřady či důvěryhodné zdroje. Také se můžete pomocí vyhledávání obrázků dobrat původní fotky a zjistit, zdali odpovídá situaci.
4. Vystopujte výroky a citace k původnímu zdroji (Trace claims, quotes, and media to the original context). Odkud pocházejí citace? Je výzkum aktuální?

Zní to v součtu možná složitě, ale podle Caulfielda lze pomocí této techniky s minimem znalostí o odborném pozadí problému odhalit během pouhých pár desítek sekund, jaká je důvěryhodnost nějaké zprávy. V souvislosti s aktuálním děním dokonce vytvořil stránku věnovanou odhalování mýtů kolem koronaviru, na níž se můžete o konkrétní aplikaci jeho metody dozvědět víc. Zároveň je důležité si uvědomit, že k provedení těchto ověření nemusíte mít titul z přírodovědecké fakulty, a tak na základě mediálního pokrytí zprávy a důvěryhodnosti jednotlivých zdrojů může kdokoli zjistit, zdali nešíří zbytečnou paniku.

Rychlejší věda?

Za zmínku stojí i stav zpravodajství o výzkumných pokrocích. Zatímco běžně může recenzní řízení, jež předchází publikaci nového výzkumu, trvat větší množství měsíců, nyní jako by nebylo na co čekat; leckterá renomovaná periodika se neostýchají zveřejňovat horkou jehlou ušité výzkumy, které bývají vzápětí staženy. Problém však je, že si zpráva od momentu publikování žije svým životem a ke spoustě lidí se následné odvolání informace jakožto nevěrohodné už nedostane.

To se v posledních týdnech týkalo třeba indického výzkumu, jenž předestřel podobnosti mezi virem SARS-CoV-2 a známým virem HIV, stojícím za onemocněním AIDS. Nebo informace o asymptomatickém přenosu viru v Německu či zprávy o takzvaném druhém typu koronaviru, který je ještě nebezpečnější. Bez udání důvodů byla také stažena výrazná studie o tom, že se virus přenáší na vzdálenost 4,5 metru a vydrží ve vzduchu 30 minut. Než došlo ke stažení, zprávu přejala téměř všechna média a v tuto chvíli skutečně nevíme, jestli je tento předpoklad skutečně pravdivý – ani z jakých důvodů byl studie opravdu stažena.

Je jasné, že takový zmatek momentálně musí nastávat. Stejně tak se nelze na vědeckou obec zlobit, že podléhá ukvapeným závěrům – přece jen je současná doba celosvětově více stresující než jakékoli jiné momenty v 21. století. A nutno připomenout, že nás zvýšená aktivita výzkumníků (i přes občasný výskyt poplašných a nepotvrzených výroků) přece jen rychleji přibližuje k řešení a nalezení účinných způsobů, jak se s koronavirem vypořádat. Než se to však odborníkům podaří, uděláme nejlépe, když zachováme klid a budeme poslouchat doporučení ze strany oficiálních zdrojů.

Text: MS