Tři oříšky pro Popelku: Oblíbená pohádka skrývá zašifrovaná sdělení. Oříšky mají sexuální význam

Vzrušení. To může přijít, když se ponoříme do interpretace zdánlivě banálních báchorek, které čteme dětem před spaním. Jak uvidíte, skrývá se v nich moudrost přenášená generacemi a platná i v dnešní době. O kolika věcech to můžeme říct?

Než se podíváme na konkrétní pohádky, musíme vás seznámit ještě s jedním jménem. Ruský jazykovědec Vladimir Jakovlevič Propp totiž pro naše chápání pohádek udělal víc než kdokoli jiný. Koncem 20. let minulého století publikoval dodnes zajímavou knihu s názvem Morfologie pohádky, v níž analyzoval spoustu tehdy známých ruských pohádek. Netřeba dodávat, že slovanské pohádky se od sebe zase tolik neliší, a tak jeho přínos rozhodně platil i pro díla českých zemí.

Když se koncem 50. let podařilo knihu přeložit do angličtiny, získala zasloužený ohlas i v západním světě. Ve zkoumaných pohádkách Propp identifikoval 31 prvků, jež se vyskytují téměř v každé z nich. V zásadě zahrnují následující kostru:

• představení hrdiny, který má nějaký nedostatek či problém
• zkoušky, jež ho na cestě čekají
• odměna, která následuje poté, co hrdina problém vyřeší

Zní to sice velmi jednoduše, při hlubším zamyšlení je však zřejmé, že na těchto principech stojí drtivá většina pohádek. Co tedy z tradičních příběhů určených původně pro děti můžeme vyčíst?

Dospívající Popelka

Snad nejčastěji zkoumanou pohádkou je Popelka. Můžeme to přičíst jednak množství motivů, které v ní lze najít, a také její oblibě. Vždyť variace na Popelku lze najít téměř v každé evropské zemi. Celosvětově nejznámější je verze od bratří Grimmů, která nešetří pověstnou brutalitou. Zato u nás hraje prim filmová vánoční klasika, jež je o poznání milejší a v klasickém slova smyslu „pohádkovější“. Tři oříšky pro Popelku se vyhýbají mrzačení, na nichž si Grimmové tolik zakládali, základní motivy slavného pohádkového příběhu však najdeme i zde.

Smrt i macecha

U Popelky se můžeme zaměřit na její jméno, smrt matky, nástup macechy a nevlastních sester a trojici setkání s princem – a to jsou pouze ty nejzákladnější motivy! Ze jména můžeme vyčíst určitou podřazenost, s níž Popelka celý příběh zápolí; ti, kdo se starali o ohniště a vynášeli z něj popel, nebyli vysoce postavení. Na druhou stranu ohniště či krb byl středem domácnosti, jde tedy o podstatný úkol pro chod hospodářství. Právě takový rozpor je pro pohádky typický. S matkou měla Popelka krásný vztah, a tak její smrt značí konec šťastného a bezstarostného dětství.

Nejde však jen o přípravu na život, ale v symbolické rovině také o uvědomění, že i matka je jenom člověk, který má pozitivní i negativní stránky. Malé dítě považuje matku za dokonalou bytost, která přináší bezpečí a jistotu. Postupem času si ale i dítě začne uvědomovat, že tato představa pozitivní matky není reálná. Aby mohl být vztah mezi lidmi otevřený a upřímný, je třeba poznat všechny stránky osobnosti, ne jen ty pěkné. A tak dochází ke smrti idealizované matky a nástupu matky realistické, náročné, náladové – v tomto příběhu macechy. Veškeré útrapy, které Popelka musí kvůli působení macechy vytrpět, jsou však nezbytné pro její vývoj jakožto zrající lidské bytosti.

Střevíček a erotika

Obdobně paradoxně „pro Popelku“ pracují i její nevlastní sestry. I ony jí totiž ukazují řadu negativních vlastností, tentokrát však ne z pozice podřízenosti (jako vůči matce/maceše), nýbrž ze stejné úrovně, na níž se nachází Popelka. Nevlastní sestry jsou totiž neprůbojné, závistivé, sobecké, slepě poslušné matce, a dávají tak Popelce výborný příklad, jak se nechovat. Při setkáních s princem je zásadní číslo tři, ostatně stejně jako v názvu tuzemské filmové adaptace. Dívka se během dospívání a objevování sebe sama musí setkat se svým mužským protějškem třikrát, než dojde ke čtvrté, finální události, kterou je nasazení střevíčku.

Střevíček například podle psychoanalytika Sigmunda Freuda může symbolizovat ženské pohlavní ústrojí. Každopádně hlavní myšlenka nasazení střevíčku není prvoplánově erotická – princ ukáže svou vyspělost tím, že Popelce ztracený střevíček vrátí, a je to také on, kdo jí ho nasadí. A ona se mu poddá, už před ním neutíká, neboť během svých dobrodružství dospěla v ženu. Po tomto rituálu se tak mohou společně vydat na cestu životem.

Zdroj: Autorský text / V. J. Propp: Morfologie pohádky a jiné studie