Nejhorší katastrofa v historii Air France stála život přes 200 lidí. Podívejte se na osudnou chybu pilotů
Letecké katastrofy: Nové důkazy (4) - Pád Air France 447
Největší katastrofa společnosti Air France započala 31. května 2009, kdy letadlo Airbus A330-203 s registračním označením F-GZCP odstartovalo z mezinárodního letiště Galeao v brazilském Rio de Janeiro do Paříže. Na palubě bylo 216 pasažérů – 8 dětí, 82 žen a 126 mužů z celkem 32 národností a 12 členů posádky.
Když letoun 1. června 2009 přelétal Atlantský oceán, odeslal zprávu o přechodu z autopilota na manuální režim, společně s dalšími 24 zprávami, jež hlásily selhání palubních počítačů. Poté se letoun odmlčel a zcela beze stopy zmizel. Vyšetřovatelé předpokládali jedinou možnou věc – letadlo se zřítilo do moře a podle toho, kdy s ním proběhl poslední kontakt, hledali na určitém místě.
Hned druhý den po zmizení byly v oblasti 600 až 650 km od břehů souostroví Fernando de Noronha nalezeny trosky letounu. Ty se ale nakonec ukázaly jako trosky jiného stroje. Pozůstatky skutečného Airbusu byly nalezeny až 6. června 2009, společně s těly dvou pasažérů. Během následujících měsíců byla nacházena další těla společně s troskami letadla, marně se ale pátralo po černých skříňkách.
K tomu, co se tehdy stalo, měli vyšetřovatelé několik hypotéz. Jako jedna z příčin se zdálo počasí. V oblasti bývají často silné bouře a letadlo mohlo některé z nich vletět do jádra. Oblastí ale ve stejném čase letělo více strojů a žádný z nich nic extrémního nehlásil.
Letadlo v bouři (ilustrační foto) Zdroj: Getty Images
Černé skříňky byly nalezeny až po dvou letech Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Trosky letadla byly nacházeny dlouhé měsíce Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Airbus A330-203 Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Při katastrofě zemřelo 216 pasažérů Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Smrtelná chyba
Některé skutečnosti nastiňovaly mnohem hrůznější možnost – teroristický útok. Několik dní před tragédií obdržela Air France výhrůžky útokem na její letadla. Zároveň se jména některých pasažérů shodovala se jmény hledaných teroristů. Delší dobu po katastrofě se ale žádná teroristická skupina k útoku nepřihlásila. Po čase se ukázalo, že u nalezených pasažérů jde skutečně jen o shodu jmen, a tak byla možnost teroristického útoku vyloučena. Zbývala ještě jedna, zřejmě nejlogičtější možnost – technická závada. K tomu bylo ale potřeba najít černé skřínky, které se zdály navždy ztracené na dně moře.
Obě černé skříňky byly ale nakonec nalezeny v roce 2011, a vyšetřovatelé si tak mohli dát dohromady kompletní obraz toho, co se vlastně stalo. Průběh katastrofy i její příčiny jsou dobře zrekonstruované v pořadu Letecké katastrofy: Nové důkazy. Vše začalo v 03:55 ráno, kdy si šel kapitán odpočinout a řízení předal druhému pilotovi. Ten o deset minut později varoval posádku, že vstupují do oblasti turbulence, a kvůli tomu snížil rychlost. Pár minut poté se náhle vypnul autopilot a automatické řízení tahu, protože údaje rychloměrů navzájem nesouhlasily. Pravděpodobnou příčinou byla námraza, která ucpala některou z Pitotových trubic.
Čtěte také: Padalo střemhlav k zemi, nic z něj nezbylo. Děsivé záběry ukazují zkázu čínského Boeingu
V důsledku odtrženého proudění letadlo začalo ztrácet vztlak a dopředná rychlost prudce klesla. Pilot začal stoupat. Kapitán se vrátil do kabiny, přední část letadla ale stoupla a úhel náběhu přesahoval 35°. Letadlo začalo ztrácet vztlak a tím i dopřednou rychlost. Pilot udělal to, co mu velel instinkt, a začal stoupat. Tím ale situaci jen zhoršil, zvýšil úhel náběhu a snížil tím dopřednou rychlost. Následkem toho stroj začal svisle padat rychlostí téměř 200 km/h a roztříštil se o vodní hladinu.
Zdroj: Simple Flying