Natascha Kampusch. Příběh nejslavnější unesené dívky

Desetiletou Nataschu unesl v roce 1998 mentálně narušený pětatřicetiletý Wolfgang Priklopil, který ji věznil v zatuchlém sklepě – či spíš pečlivě připraveném, zvukově izolovaném betonovém bunkru pod garáží. Nebylo odtud úniku.

Kruciální léta dospívání strávila Natascha ve vlhké a plísní prolezlé kobce o velikosti pěti metrů čtverečních. Týral ji psychicky i fyzicky. Po několika letech jí dokonce dovolil na pár hodin denně pohyb po domě, ovšem ten vykupovala těžkými domácími pracemi. Opakovaně ji znásilňoval, trápil hladem a tmou. Její chvíle přišla po osmi a půl letech pekla, kdy ji Priklopil pověřil úklidem auta v garáži. Když Natascha luxovala interiér vozu, její věznitel si odešel zatelefonovat. Dívka využila jediné šance, nechala vysavač zapnutý a utíkala, co jí síly stačily. Brzy ji našli v nedaleké zahrádkářské kolonii těžce dezorientovanou, leč svobodnou. Wolfgang Priklopil o několik dní později spáchal teatrální sebevraždu – lehl si na koleje.

Dokumentární film "Natascha Kampuschová: Příběh unesené" uvidíte na Prima Zoom, 18. prosince v 17.50

Návrat do života

Odvážná Natascha se po relativně krátkém aklimatizačním období rozhodla neskrývat se před světem. Navázala kontakt s médii, komunikovala s veřejností a otevřeně vyprávěla o svých zážitcích. Věděla, že schovávat se nemá smysl. Mediální kolotoč kolem její osoby i rodiny byl někdy až gargantuovský a nakonec vyústil v inzultace její osoby (např. ji napadl spolucestující v metru). Opakovaná tendence mluvit o vlastní tragédii pravděpodobně patřila a stále patří k jisté formě zcela pochopitelné terapie. Natascha napsala knihu a vznikl i hraný film (3096 Tage neboli 3096 Dní).

Publikaci o svém trápení nevydala pouze postižená dívka, ale i její matka, a dokonce i její otec, jenž se dopustil velmi kuriózní polemiky. Ve svém díle totiž zpochybňuje celý Nataschin příběh, spřádá konspirační teorie, poukazuje na nesrovnalosti v jejích výpovědích a pobyt ve sklepě označuje za mýtus. „Nemám slov,“ komentovala sama Natascha otcův spisek a poodhalila tak ne zcela ideální vztahy v rodině. Bezradnost policie a spousta neobjasněných záhad však dělají z jejího zmizení a věznění jeden z nejpodivnějších případů dějin kriminalistiky. Existují i spekulace, že Priklopil nejednal sám, ale že měl komplice, což ovšem prozatím neprokázalo ani vyšetřování přizvané americké FBI.

Mrazivá zpověď

Policie má detailní informace o tom, co se událo vteřiny před únosem a také po objevení nebohé Nataschy. Co se však dělo téměř devět let v jedné nenápadné vilce na předměstí Vídně ví jen ona sama. Autor dokumentu Peter Reichard měl unikátní možnost natočit s ní úctyhodných čtrnáct hodin upřímných rozhovorů, z nichž sestříhal působivý portrét jejího neštěstí i obdivuhodné povahy. Byl rovněž první filmař, jemuž se podařilo získat přístup do domu, kde byla uvězněna. V roce 2008 totiž mladá žena budovu koupila. „Je to groteskní. V domě, kde jsem nikdy nechtěla žít, musím nyní platit elektřinu, vodu a daň,“ řekla tehdy novinářům.

Nemovitost si nechává jako připomínku minulých trápení a je jí milejší mít ji ve vlastnictví, než kdyby do ní vtrhli vandalové či ji zbourali. Zpočátku domek navštěvovala zřídka, ovšem podle sousedů se objevuje stále častěji a přestavuje a zařizuje ho podle svého. Psychologové tvrdí, že návštěva domu je další formou terapie a tím, že Natascha ve stavení hrůzy uklízí, přemisťuje nábytek či pořizuje nový, vlastně podvědomě vzkazuje svému únosci, že už nad ní nemá moc.

Pro účely filmování hlavní protagonistka snímku dovolila štábu, aby se zblízka podíval na místo činu. Detailní zachycení prostředí plesnivého sklepa a několika bytelných dveří, které dělily dívenku od reálného světa, je skutečně mrazivé. Kromě Nataschy vystupuje v dokumentu také její matka, jež podle vlastních slov nikdy nevěřila tomu, že se jí dcerka nevrátí. Téměř devět let doufání se nakonec vyplatilo.

Natascha Kampusch

Nejslavnější šílení únosci

Ariel Castro

Letos v létě se po více než deseti letech našly hned tři pohřešované ženy z Clevelandu v Ohiu. Jako náctileté je unesl Ariel Castro ze stejné clevelandské ulice a věznil je ve svém sklepě nedaleko odtud. Michele Knight (dnes 32) byla na Lorain Street naposledy viděna v srpnu 2000, Amanda Berry (dnes 26) odtud zmizela v roce 2003 a Gina DeJesus (dnes 23) byla nezvěstná od roku 2004. Castro své oběti kromě znásilňování poutal řetězy nebo provazy, nechával je hladovět a bil je – mimo jiné i proto, aby u nich vyvolal potrat. Dívky vysvobodilo Amandino volání o pomoc, jež zaslechl soused. Castro se ke svým deliktům přiznal a výměnou za to dostal doživotí. Měsíc po vynesení rozsudku se ve své cele oběsil.

Manželé Garridoovi

Američance Jaycee Lee Dugard bylo teprve jedenáct let, když ji unesli. V roce 2009 se po osmnácti letech objevila na policejní stanici v Kalifornii. Kuriózní na jejím případu je, že za únosem stojí manželský pár – Philip a Nancy Garridoovi. Jako věznitelé drželi Jaycee naprosto izolovanou od světa ve strategicky vybudované přístavbě na dvoře, na kterou nebylo odnikud vidět. Náboženský fanatik Garrido s ní zplodil dvě dcery a nakonec její identitu sám přiznal policii.

Josef Fritzl

V roce 2008 vyšel najevo šokující případ z dolnorakouského Amstettenu. Od roku 1984 věznil Josef Fritzl svou tehdy osmnáctiletou dceru Elisabeth v tajných sklepeních rodinného domu. Opakovaně ji znásilňoval, počal s ní sedm dětí, přičemž jedno z nich pravděpodobně zabil. Tři z nich „mohly“ žít v domě a tři byly uvězněny pod zemí s matkou. Policii na podezřelého Fritzla upozornil lékař, který ošetřoval jeho dceru/vnučku Kerstin. Ta kvůli zánětu ledvin musela do nemocnice a díky tomu až ve čtyřiadvaceti letech poprvé viděla slunce. Fritzl byl nakonec obžalován z únosu, znásilňování, zotročováni, incestu a zabití a dostal doživotí.

Michael Devlin

Po více než čtyřech letech pátrání našla v roce 2007 americká policie pohřešovaného Shawna Hornbecka, který se coby jedenáctiletý dostal do spárů pedofilního únosce Michaela Devlina. Ten k sobě chlapce připoutal tyranským psychickým nátlakem. Poté co vyšetřovatelé Shawna konečně objevili, oslovoval svého věznitele „tati“, a to i přesto, že ho Devlin pravidelně znásilňoval a pořizoval přitom pornografické nahrávky.

Marc Dutroux

V srpnu roku 1996 byla v Belgii po osmdesáti dnech pátrání nalezena v domě pedofila a vraha Marka Dutrouxe dvanáctiletá Sabine Dardenne a spolu s ní i čtrnáctiletá Laetitia Delhez, jež ve vězení pobyla „pouhý“ týden. Dutroux předtím unesl, znásilnil a mučil i další čtyři dívenky. Dvě z nich zabil a dvě zemřely hladem, když byl několik měsíců vězněn za krádež auta. Odpykává si doživotní trest.

Připravila Kristýna Pleskotová pro časopis TV star

tvspriloha, Foto: