Nadměrné hraní je prý nemoc. Kolik času ve hře je už závislost?

Světová zdravotnická organizace (WHO), která spadá pod Organizaci spojených národů (OSN), pravidelně připravuje sborník nemocí, známý pod zkratkou ICD (International Classification of Diseases) či u nás MKN (Mezinárodní klasifikace nemocí). Uf, teď už těch zkratek necháme, důležité je vědět, že se jedná o nejrozsáhlejší dokument mapující fyzické i psychické problémy. Nyní je v přípravě jeho jedenáctá verze, která zase bude na pár let výchozím zdrojem pro určování diagnóz. A pařani by se měli mít na pozoru, zdravotníci si totiž berou tentokrát na paškál i je – hned dvě nové diagnózy, konkrétně pojmenované nebezpečné hraní a herní porucha, totiž upozorňují na riziko nezdravých herních návyků.

Hraní jako nemoc?

O přesném čase, který musíte denně strávit hraním, se současná verze nebaví – koneckonců, jedná se jen o návrh. Ovšem čas není zdaleka tak podstatný jako konkrétní projevy. Obě nové diagnózy popisují, že problémy mohou nastat v případě hraní her online i offline a že klíčovým ukazatelem je zvýšené riziko psychických i fyzických obtíží v důsledku nadměrného hraní. Co se tím myslí?

Především neschopnost kontrolovat své hráčské návyky; pokud u zábavné hry vydržíte celou noc, nejedná se samozřejmě o problém, ovšem pokud se od ní nemůžete odtrhnout delší dobu a v důsledku jste nevyspalí, nepostaráte se o základní povinnosti a hygienu, už byste se měli mít na pozoru. Stejně jako v případě, když hrám přikládáte příliš velkou důležitost – život by se neměl točit jen kolem pixelů tvořících fascinující světy na vašem monitoru či televizi, stále by hry měly představovat pouze chvilkovou zábavu a rozptýlení, nic víc. A konečně, stejně jako u mnoha jiných psychických poruch, i tady je jedním ze symptomů pokračování ve škodlivém chování navzdory výskytu negativních jevů. Takže když jednou nepůjdete do školy kvůli hraní, následně z toho máte průšvih, ale stejně si nemůžete pomoct a tuto chybu opakujete, máte problém.

Opravdová závislost?

Zdravotní experti si jsou naštěstí vědomi toho, jak snadno by bylo možné takto onálepkovat téměř každého teenagera, a tak se v definici objevuje i podmínka, aby se příznaky vyskytovaly alespoň po dobu dvanácti měsíců. To se však vůbec nelíbí organizaci ESA (dobře, tak ještě jedna zkratka, poslední – Entertainment Software Association), která se ve Spojených státech stará o videoherní průmysl. Podle jejich vyjádření se jedná o zmatený a nekoncepční krok, jelikož strategie vybírání nových diagnóz do zmíněného manuálu není transparentní. Zároveň se její zástupci ohánějí i tím, že stavět hraní počítačových her vedle vážných problémů jako závislosti na alkoholu či drogách je nesmyslné. Inu, těžko říci, zdali se jedná pouze o podivný výmysl či oprávněnou obavu o mladé hráče; je však dobré mít se na pozoru.

Text: MS