Mozky astronautů nám pomohou vyřešit psychické problémy lidstva. Jak?

Ačkoliv to ze záběrů na astronauty ladně plujících po útrobách Mezinárodní vesmírné stanice nemusí být zjevné, taktéž lidé ve vesmíru zažívají nepříjemné mentální stavy. Mikrogravitace, které se obecně přezdívá „stav beztíže“, je pro lidské tělo skrz naskrz nepříjemný zážitkem, který má řadu negativních projevů. Dobře trénovaný jedinec je umí překonat, může však právě jeho obranné mechanismy pomoct i lidem na Zemi? Zdá se že ano - poprvé v historii vědce napadlo podívat se na mozkové skeny astronautů a odhalili, že kosmický výzkum by mohl mít nečekanou aplikaci i pro pozemšťany s nejrůznějšími fobiemi.

Chaos v hlavě

Stres je každodenním chlebem astronautů. Krom skutečnosti, že cesta do vesmíru je mnohdy vyvrcholením celoživotní vědecké nebo letecké kariéry řady z nich, a krom maličkosti jako obklopení prostředím nevhodným pro život, může za stres ve vesmíru i samotné prostředí mikrogravitace. Pro lidské tělo jde totiž o něco zcela cizího, co nutně vyvolává celou řadu obranných reflexů naučených evolucí.

Vnitřní ucho tak po každou sekundu mozku hlásí, že tělo se nachází v okamžiku pádu, tekutiny si to tělem šinou bez pomocí gravitace (či jí navzdory), ale spíše se setrvačností přelévají z místa na místo, a mozek je rovněž dezorientován absencí pocitu z toho, kde je dole a kde nahoře. Do toho je nutno započíst i nechutenství a další negativa pobytu ve vesmíru, například řídnutí kostí. Část nejhorších příznaků opadá po několikadenní adaptaci, část však nezmizí nikdy. Astronauti se s nimi dílem poperou díky zkušenostem z výcviku, ale díky i kvůli správnému výběru posádek - klaustrofobici jednoduše do vesmíru nelétají.

Podobné stavy však nezažívají jenom lidé v kosmu, ale i řada pozemšťanů. Milióny lidí na Zemi trpí jednou z řady fobií od nespavosti přes klaustrofobii nebo post-traumatický stres až po strach z pavouků, jejíž těžiště je primárně v jejich vlastní hlavě. Prakticky všechny mají kořeny v obranné reakci vůči pocitu z ohrožení, která sice plnila svou roli v dobách před vznikem civilizace, dnes je však v každodenním životě většinou spíše na obtíž. Klíčem k novým terapiím či lékům, které by lidem s těmito problémy mohly pomoct, by přitom mohly být právě mozky vesmírných cestovatelů.

Etické pozorování

Výzkum je zatím v plenkách, na hlavní jádro práce ostatně ještě nedošlo. Přesto slibuje otevřít zcela novou frontu psychiatrie. Neurovědci z univerzity Antwerp a ústavů v Belgii se především snaží pochopit proces, jakým se mozky astronautů tak rychle adaptují na nové podmínky. Za jiných okolností by si totiž mohli negativní vnímání projevů těla spíše zintenzivnit, než se mu adaptovat. Provedou proto mozkové skeny pomocí magnetické rezonance u 16 astronautů před a po letu do kosmu s cílem zjistit, které části mozků jsou odpovědné za akurátní adaptaci konfliktních signálů těla.

Teoreticky je samozřejmě možné podobné studie provést i na Zemi, astronauti jsou ovšem natolik pečlivě vybranou testovací skupinou, a o to přínosnější je u nich pozorovat výsledky stresujících stavů před a po jejich průběhu. Jak navíc vysvětluje profesor Floris Wuyts, vedoucí celého projektu, jedná se také o etické řešení problému testování na lidech.

"Výzkum astronautů je přijatelným způsobem skenování mozků lidí před a po stresovém incidentu. V ideálním případě bychom (při běžné péči o pacienty) měli dispozici skeny u zdravých lidí a pak skeny poté, co začnou trpět poruchou, abychom mohli pozorovat změny. Ale takto ideální situace neexistuje, a zrovna tak samozřejmě nemůžeme zdravým lidem vyvolat stresující zážitek a pak sledovat, jak se promění," vysvětluje Wuyts. Zatím není známé, nakolik se projekt podepíše nad budoucími praktickými léky, slibuje však přístup, který tu doposud chyběl. Finální studie bude publikována v roce 2018. Snad se máme nač těšit.

Ladislav Loukota