Dokáže mozek cestovat v čase? Díky postdikci vlastně ano

Fotka z filmu Návrat do budoucnosti Zdroj: Universal pictures

Pomocí smyslových iluzí lze oklamat mozek do té míry, až ho donutíme k jakémusi cestování v čase a změně minulosti. Jak je to možné a co pro to musíme přesně udělat?

Optické klamy dlouhodobě patří mezi nejoblíbenější obsah na internetu a nepřestávají nás fascinovat. Spousta z nich je už dobře prozkoumána a popsána prostřednictvím psychologických jevů, jež s nimi souvisejí. Vědci z Kalifornského technologického institutu (známého též pod zkratkou Caltech) pak nabízejí dvě další nezvyklé iluze, jež dokonce evokují cestování v čase.

Mozek a smyslové klamy

První z nich byla nazvána „iluzorní králík“ a spočívá v kombinaci viditelného bliknutí provázeného zvukovým efektem. První bliknutí se zvukem se objeví v levé části obrazovky, druhé uprostřed a třetí napravo; tak to alespoň vnímá náš mozek. Jenže pravda je taková, že při prostředním jevu se bliknutí neobjeví, přesto si ho naše percepční systémy domyslí. Vyzkoušejte si to sami ve videu:

Druhá iluze, pojmenovaná „neviditelný králík“, sledovala něco podobného, pouze v opačném gardu: tentokrát se vyskytly tři bliknutí, první a poslední navíc doprovázené zvukovým efektem. U prostředního jevu tentokrát chyběl zvuk, což se u většiny probandů projevilo tak, že bliknutí prý vůbec neviděli!

Specifické cestování v čase

A kde je tedy to slíbené cestování v čase, možná se teď ptáte. Klamání smyslů spočívá ve výskytu jevu známého jako postdikce. Nejspíše znáte slovo „predikce“, jež označuje předpověď něčeho budoucího. V případě postdikce je tento proces obrácen, a tak určitý podnět zpětně ovlivní vnímání dřívější události; z určitého pohledu tak dochází k cestování v čase, neboť se na základě budoucnosti změní vnímání minulosti.

Takové postdiktivní zpracování informací je při zapojení více smyslů zmíněno prvně. Vysvětlení spočívá v tom, že se náš mozek snaží zpracovat větší množství informací v krátkém čase (v případě zmíněných experimentů méně než pětině sekundy), a tak si musí leccos domýšlet na základě očekávání a zkušenosti. Zpracování smyslových podnětů tedy není pouze o přesném vyhodnocení toho, co se stalo, ale zcela zjevně podléhá interpretaci. Měli bychom na to myslet, až si zase budeme něčím jistí…