Magion: byla družice to nejlepší, co kdy Češi udělali?

Už předtím ale létaly na oběžné dráze sovětské družice s československými přístroji. Po družici Magion 1 následovaly čtyři z této řady, jež byly podstatně větší a měly tvar mnohostěnu. Magion 4, kterou vyslala jako první samostatná ČR před 20 lety, 3. srpna 1995, zkoumal sluneční vítr a magnetosféru.

Všechny družice Magion byly vypouštěny jako "kolegyně" jiných satelitů (sovětských, respektive ruských) z ruského kosmodromu Pleseck. Magion 1 byl součástí pouze programu Interkosmos, vyslání dalších magionů už bylo začleněno do programů širší mezinárodní spolupráce. Cílem všech pak bylo měřit parametry plazmatu v magnetosféře a ionosféře (odtud název Magion) a studovat vliv činnosti Slunce na toto prostředí.

A zatímco z československých a českých družic vyslaných do vesmíru už žádná aktivní není, funguje v současnosti na oběžné dráze Země asi 1260 satelitů. Nejvíce z nich jich tam mají USA (přes 500), zhruba stejně (na 130) jich patří Rusku a Číně. Kromě toho kolem Země létá jako vesmírné smetí odhadem asi 3600 umělých družic ze zhruba 6600, jež do kosmu dosud lidé vyslali. Jako první vyslal družici do vesmíru v roce 1957 Sovětských svaz (Sputnik 1) a od té doby ho následovala více než šedesátka zemí, ovšem jen 11 z nich to dokázalo s vlastními raketovými nosiči.

První družice ČR - Magion 4 - byla do vesmíru vynesena před 20 lety s ruskou družicí Interball 1 za pomoci rakety Molnija, od níž se pak oba satelity oddělily a začaly mapovat fyzikální jevy. Díky nim se podařilo získat řadu cenných údajů, například příčnou rychlost pohybu magnetopauzy. Magion 4, na jehož palubě byly mimo jiné přístroje k měření magnetického a elektrického pole Země, plazmových vln či optických jevů ve vnější atmosféře (třeba polární záře), ukončil činnost v září 1997.

V rámci projektu Interball, jehož se účastnila dvacítka zemí, včetně Ruska, Kanady, USA, Japonska a Evropské vesmírné agentury (ESA), byl vyslán i Magion 5 - v srpnu 1996 z kosmodromu Pleseck raketou Molnija s ruskou družicí Interball 2. Do přístrojového vybavení Magionu přibyl mimo jiné analyzátor chladného plazmatu a dvě kamery pro snímání noční strany Země a pozorování optických jevů. Poslední data z této družice přišla v roce 2002.

"Byl to unikátní experiment - měření ze dvou těles, jejichž vzdálenosti přesně známe a které se od sebe vzdalují na desítky a stovky kilometrů, dosud nikdo neuskutečnil," vzpomněl po letech na vyslání Magionu 1 inženýr Pavel Tříska, který už v roce 1973 s Jaroslavem Vojtou návrh této družice nakreslil. Obě družice zaznamenávaly určité charakteristiky magnetosféry a vědci přitom sledovali i vzdálenosti a dráhy obou těles, čímž zjišťovali i prostorovou strukturu určitých procesů. Souběžná měření dvou (a více družic) byla aplikována i u dalších magionů.

Magion 1 měl tvar kvádru o rozměrech 30 krát 30 krát 16 cm, hmotnost 15 kg a na povrchu solární panely. Byl pozlacený, neboť původní hliníkový povrch se při zkouškách ve speciální komoře v Rusku ukázal jako nevyhovující. Do vesmíru byl vynesen se sovětskou družicí Interkosmosu 18, s níž na Zemi posílal nové poznatky o prostorovém rozložení plazmových vln v ionosféře, než v září 1981 shořel v atmosféře.

V září 1989 byl na oběžnou dráhy vyslán Magion 2 a v prosinci 1991 pak Magion 3. Tyto družice už měly tvar dvacetišestihranu, z něhož vystupovaly antény a tyče s čidly přístrojů umístěných uvnitř, a vážily něco přes 50 kg. Obě tělesa už neměla jen pasivně měřit okolí, ale prováděla aktivní experimenty v ionosféře a magnetosféře.

Do mezinárodního vesmírného výzkumu se Československo poprvé zapojilo v roce 1967 v programu Interkosmos, v jehož rámci se v březnu 1978, dříve než družice Magion, dostal do kosmu Vladimír Remek jako první člověk z jiné země než Sovětského svazu a USA.

ČTK