Velitele Pražského povstání i Němců čekal po válce stejný osud, ve věznici vynášeli fekálie

Klíčový moment Pražského povstání nastal 8. května 1945 v 16:00, když velitel německých sil v Praze podepsal s vojenským velením povstalců a zástupci České národní rady kapitulační protokol o stažení Němců z Prahy a ponechání těžkých zbraní v Praze nebo na jejím okraji. Bylo to vítězství, které přinejmenším 3000 povstalců zaplatilo životem.

Přečtěte si také: Boj o Staroměstskou radnici měl desítky obětí. Mrazivý popis událostí vysvětluje, jak Češi vyhnali nacisty z Prahy

Druhá světová válka

Nacisté v květnu 1945 nasadili těžké zbraně, v ulicích řádily obrněnce vyráběné v Praze

Nejméně 1500 z těchto obětí padlo se zbraní v ruce na barikádách, které během deštivé noci ze soboty 5. května na neděli 6. května pomáhalo v ulicích města stavět čtvrt milionu lidí. Další oběti šly na vrub obrany budovy československého rozhlasu, magistrátních budov kolem Staroměstského náměstí nebo tvrdých bojů na Pankráci a na Smíchově, kudy se do centra města z benešovského výcvikového prostoru tlačily oddíly bojové skupiny SS Wallenstein. Oddíly SS se ale do Prahy probíjely i ze severu a od východu, kde nakonec byly v oblasti Holešovic a zejména Karlína úspěšné.

Přes drtivou materiální převahu ale Němce tlačil čas. V Remeši byla už 7. května podepsána bezpodmínečná kapitulace a německá posádka Prahy a zbylého území protektorátu si potřebovala zajistit ústupové trasy k americkým pozicím na západě Čech. Vojenské velitelství Velké Prahy s krycím názvem „Bartoš“ a sdružení odbojových skupin nazvané Česká národní rada (ČNR) tak v průběhu 8. května projednávaly s generálem Wehrmachtu Rudolfem Touissantem způsob, jak boje ukončit.

Kapitulační protokol

Výsledkem byl kapitulační Protokol o provedení formy kapitulace německých branných sil, který v Bartolomějské ulici za německou stranu podepsal generál Touissant. Němci mohli odejít z Prahy a okolí se zbraněmi, ty těžké ale měli odevzdat na kraji Prahy československé armádě. Letadla včetně proudových Messerschmittů Me 262, které během povstání útočily na Staroměstskou radnici i budovu rozhlasu, měla zůstat na letištích v Ruzyni a Kbelích.

V Národním památníku Hrabyně mají interaktivní mapu s tím která území (bez Slovenska, škoda) byla osvobozena 03÷05/1945. Takto vypadala situace 8. května 1945. Den, kdy byla podepsána kapitulace německých vojsk. pic.twitter.com/GjCl4sFS2x

— Jakub Čech (@JcobCech2022) May 4, 2025

Za ČNR českou stranu protokol podepsalo pět lidí – profesor Albert Pražák, komunista Josef Smrkovský, politik a diplomat Josef Kotrlý, kapitáni čs. armády Josef Kotrlý a Jaroslav Nechanský a také podplukovník gšt. Jaroslav Kadainka z velitelství Alex. Velitelství „Bartoš“ reprezentoval velitel povstání generál Karel Kutlvašr a náčelník jeho štábu pplk. gšt. František Bürger (Bartoš). Když Kutlvašr odcházel z místnosti, kde byl dokument podepsán, měl podle historika Jindřicha Marka k Bürgerovi lakonicky prohodit: „Toto bude mít ještě dohru“.

Nemýlil se. Sovětský vůdce J. V. Stalin nesnesl, aby někdo jednal s Němci bez jeho vědomí, posvěcení a mocenské režie. Dokonce i kapitulační akt celé německé armády podepsaný v Remeši se musel o den později 8. května opakovat v Berlíně (v Moskvě už ale v okamžiku druhého podpisu bylo 9. května), protože podle Stalinova názoru mu nebyl přítomen odpovídající sovětský zástupce. V Praze ještě nebyl jediný sovětský voják (sovětský předvoj dorazil až 9. května) a dohoda tak nejspíš zachránila stovky, při započtení širšího okolí možná tisíce životů.

Druhá světová válka

Rusko slaví konec války až 9. května, o den později než většina Evropy. Za vše může Stalin

Tvrdý úděl signatářů

Komunistický režim se po válce za tuto „neúctu“ ke Stalinovi ukázkově pomstil. Ze sedmi signatářů pražského kapitulačního protokolu byl Jaromír Nechanský po vykonstruovaném procesu popraven, další čtyři uvězněni (Smrkovský, Kadainka, Bürger a Kutlvašr), jeden odešel do exilu (Kotrlý) a pouze nejstarší z nich, profesor Albert Pražák byl „jen“ šikanován v akademické práci. Německý generál Toussaint byl zajat a odsouzen k doživotnímu vězení, byl ale v roce 1961 propuštěn a dožil v Německu, kde v roce 1968 zemřel.

Paradoxně se vystudovaný malíř Toussaint v leopoldovské věznici při vynášení fekálií setkal generálem Kutlvašrem, který byl degradován na vojína a odsouzen na doživotí. Když pak Toussaint ve vězení potkal i prvního místopředsedu povstalecké České národní rady Josefa Smrkovského, nezdržel se podle historika Marka z Vojenského historického ústavu s decentní ironií poznámky: „Ale pane Smrkovský, já myslel, že to povstání vyhráli komunisté!“

Mohlo by vás také zajímat: REPORTÁŽ: Tatínka zastřelili Němci první den povstání. Běžel pomoci raněným, vzpomíná dcera

Velitel Pražského povstání Karel Kutlvašr byl v květnu 1960 během rozsáhlé amnestie ve velmi špatném zdravotním stavu propuštěn. K minimálnímu starobnímu důchodu si přivydělával jako hlídač nejprve v Jízdárně Pražského hradu, později v pivovaru v Nuslích. Z nabyté svobody se ale bývalý legionář dlouho netěšil – už v roce 1961 zemřel ve věku 66 let na infarkt. V Nuselském pivovaru nově přestavěném na obytný a administrativní komplex byl Kutlvašrovi v květnu 2025 vztyčen důstojný památník.

Zdroj: VHÚ, CNN Prima NEWS

Video, které jste mohli minout: Voláme Čechy do boje! Praha se před 80 roky vzepřela nacistům, okupanti se brutálně mstili