Sixtinskou kapli vyzdobil i všestranný Raffael. Byl malířem papežů a stavitelem Říma

Jeho díla si nemůže dovolit každá galerie, jsou tak ozdobou těch nejprestižnějších – pařížského Louvru (Svatá rodina), londýnské Národní galerie (portrét papeže Julia II.), madridského Prada (Svatá rodina s beránkem), petrohradské Ermitáže, galerie v Drážďanech (Sixtinská madona), vatikánské pinakotéky (Madona z Foligna či Proměnění Páně) a zejména pak florentské galerie Uffizi, která vlastní vůbec největší sbírku Raffaelových obrazů na světě.

Zajímavosti

Tajemství Poslední večeře odhaleno: Da Vinciho slavný obraz je rájem pro milovníky konspirací

Svůj osobitý styl Raffael dokonale propracoval v monumentálních zakázkách pro Vatikán. Raffaelovy fresky se staly na celá staletí vzorem dekorativní historické malby. Za jeho největší dílo bývá považována výzdoba vatikánských komnat pro papeže. Jedna z kreseb (Hlava múzy), která byla studií právě pro postavu na fresce, byla například v roce 2009 vydražena v londýnské aukční síni Christie's za 29,16 milionu liber, což je v přepočtu asi 870 milionů korun.

Nadaný syn průměrného malíře

Raffael už jako chlapec pomáhal svému otci, průměrnému malíři, s obrazy a dalšími zakázkami. Z jeho rané tvorby se zachovalo pár děl, například Tři Grácie. Později talentovaný Raffael odešel do umbrijské Perugie, kde jej jako žáka a spolupracovníka přijal malíř Pietro Perugino. Počátkem roku 1505 se pak Raffael odebral do Florencie, kde si zřídil vlastní dílnu. Pracoval zde pro měšťany, pro kostely, namaloval několik obrazů, například známé madony.

Jedná se o druh votivních obrazů, na nichž je zobrazena Panna Maria s dítětem. Někdy sama, jindy doprovázena světci. Raffael madony tvořil ve všech fázích svého života. Byla to rozšířená forma domácí měšťanské zbožnosti, která vyvolávala poptávku po těchto dílech. Pro Raffaela jsou typické hlavně líbezné tváře madon.

Přečtěte si také: 8 obrazů Leonarda da Vinciho, které nejspíš neznáte – o moc víc jich ani nenamaloval

Přítel knížat a kardinálů

V roce 1508 malíř přišel na doporučení do Říma. Důvodem bylo, aby se podílel na výzdobě místností, jež chtěl ve Vatikánu obývat papež Julius II. Kromě této prestižní zakázky a portrétování papežů Julia II. a Lva X. kreslil Raffael i návrhy pro deset tapisérií do Sixtinské kaple. Svůj další talent mohl rozvíjet od roku 1515, kdy začal vést stavbu chrámu svatého Petra a podílel se na plánování města Říma. Stál tak za výstavbou mnoha vil, paláců a chrámů. Návrat restaurovaných Raffaelových tapisérií do Sixtinské kaple v roce 2010 můžete vidět tady:

Raffael se narodil 28. března 1483 ve středoitalském Urbinu. Od Leonarda da Vinciho ho dělilo 31 let, od Michelangela Buonarrotiho osm. Umělec, vlastním jménem Raffaello Santi nebo Sanzio, nebyl objevitelem nových uměleckých forem a názorů jako oba jeho současníci, jeho dílo je však považováno za divácky nejvstřícnější. Byl jedním z prvních umělců, kteří se bez problémů pohybovali v nejvyšší společnosti a byli přáteli knížat a kardinálů.

Mohlo by vás také zajímat: REPORTÁŽ: Kříže na ramenou poutníků a smějící se František. Vatikán těsně před konkláve

Finančně se Raffaelovi dařilo dobře, své dědictví odkázal žákům a přátelům z rodného Urbina. Všestranný Raffael zemřel 6. dubna 1520, zřejmě na horečnaté onemocnění, které dostal při archeologických výzkumech. Renesanční velikán je pohřben v římském Pantheonu s vytesaným nápisem: „Když žil, příroda se obávala, že nad ní zvítězí; když ale zemřel, toužila zemřít s ním.“

Zdroj: ČTK, Through Eternity Tours

Video, které jste mohli minout: Jak bude probíhat volba papeže?